Na ostří nože.
Za tři a půl roku čtyřicet v kapse obšité ze všech světových stran vesmíru který mne předhání aby na mne vybafnul svou nudou či spánkem v němž se mi nic nezdá...
Bože jaké já psal básně a kolikrát jsem myslel že při nich umřu a za pár hodin už jsem hlady málem porazil lednici.
Jo ve dvaceti to se to píše o smrti a čím je člověk starší říká si hm...poezie...fajn
a najednou zazvoní mobil to manželka volá aby mi připomněla že mám vyzvednout děti ze školy
ona mě zná víc než já sebe a tak ví že mi i tohle musí připomínat...
Teprve ona mě naučila jíst s vidličkou a nožem do té doby jsem se jen zmítal v buši své poezie.
Je těžké napsat báseň o vidličce a noži zdánlivě nádherné a hluboké obrazy uklouznou po nekompromisní hladkosti strohých ocelových tvarů
a slov jež by se dokázaly posadit na ostří nože asi není ve dvaceti na rozdávání možná jsou sotva zřetelná na rakvi v níž člověk jede výtahem svou definitivu dolů.
|