"O pevnosti
Jellymann G. pozoroval lidi pohybující se v silném větru před nastávající vichřicí.
Většina jich kráčela, či spíše běžela s větrem v zádech, našli se ovšem i takoví, co snažili se až do posledních sil kráčet proti němu, a zachovat tak původní směr své chůze. Vítr byl ale přeci jen silný, jeho poryvy nemilosrdně strhávaly všechno sebou. Sebelépe zdůvodněný pokus překonat jej, takhle bez dostatečné opory, zdál se jen prázdným gestem bez nároku na úspěch.
Na volném prostranství se mu prostě odolat nedalo.
Všichni chodci, jeden po druhém, to nakonec vzdali, i když ti neúnavě bojující ustupovali jen krok po kroku, se zaťatými pěstmi a s potláčeným vztekem, zračícím se v jejich tvářích. ...-Prozrazoval hloubku zklamání z marnosti toho veškerého tuhého odporu.
Vyčerpaní a bezmocní, na pokraji sil, mnozí z těchto chodců marně potláčeli slzy. Neviděli žádnou schůdnou cestu vpřed, ba ani možnost uhájit svou současnou pozici.
Zanechav stopy v očích, přelétl po Jellymannově tváři náznak pohrdavého úsměvu.
I přes všechno pochopení oné situace neubránil se tomu úsměšku, neboť on stál pevně. Stál pevně za pevným sklem pevného okna, okna, na kterém zasychaly krvavé stopy rozdrásaných dlaní, urputně hledajících sebemenší výstupky na venkovních zdech ve své marné snaze se "zachytit". Přestože se zdaleka necítil jen nestranným a nezúčastněným pozorovatelem, a přestože věděl, že je nyní v zátiší víceméně náhodně, jen s malým přispěním své předvídavosti, necítil svou sounáležitost s lidmi venku, jejich útrap byl protentokrát ušetřen.
Zjevně podlehl dlouhodobé iluzi o nedotknutelnosti vyhřátého prostoru svého obývacího pokoje.
Nasvědčoval tomu i jeho uvolněný postoj, mírné pohupování se v kolenou a také to, že se ani celou plochou chodidla nedotýkal podlahy.
Křehkost onoho průhledného dělícího materiálu si asi vůbec neuvědomoval.
Pak ale přeci jen šel otevřít hlavní dveře a několik zubožených osob uchránil tak před tou slotou. Zblízka teprve viděl následky takového nezkrotného živlu. Ó jak styděl se přijímat všechny ty projevy vděčnosti!
."
|