"O cestě na úřad
Jellymann G. kráčel ulicemi města k poštovnímu úřadu. Potkal jej přítel v Neobvyklé ulici, a hned všetečně se zeptal: „-Proč kráčíš zrovna tudy?“
Jellymann G. odpověděl: „-Kráčím tudy proto, že vím, že tato cesta vede k mému cílí. -Ano, ano, právě z tohoto důvodu kráčím tudy,“ dodal pak spíše pro sebe, mnouce si zamyšleně bradu.
Teprve až když přítel zmizel za rohem, uvědomil si Jellymann G. absurditu svého tvrzení.
Pochopil ...navíc, že pošta je vlastně cílem zbytečným, a cesta k ní pouhou nepotřebnou zacházkou, neboť ke splnění účelu té zamýšlené návštěvy úplně postačovala schránka na zdi opodál, která až nyní svou něžnou barvou pohladila jeho oči, a které, nebýt tohoto zastavení , by si asi vůbec nepovšimnul.
Ušetřil si mnoho zbytečných kroků; -těšil se tedy, že stihne tak ještě nyní i část svého zítřejšího programu.
Ten náskok ovšem ukolébal jej natolik, že až do večera neměl sílu zvednout se od občerstvujícího nápoje.
Umínil si alespoň, že nebude se již napříště ve starém městě zbytečně proplétat těmi úzkými, klikatými uličkami.
." |