"O náhodě
Jellymann G., spolu s přítelem ze studií, naplánoval si cestu k pestrému životu, který jim dá vše, co budou chtít; -jedině tak dovedli si představit svoji budoucnost.
Nepochybovali o svém štěstí a příznivých "náhodách" – ty hrály v tom plánu značnou roli.
Když zbavili se všeho, co mohlo je zdržovat, a cítili se i jinak dostatečně připraveni, vydali se jen tak nalehko jednoho rána z domova. Odešli tiše; -pouze Jellymann G. rozloučil se trochu okázaleji.
„ -K našim cílům nemůžeme vydat se do světa ...jakýmkoliv prostředkem,“ tvrdil pak neústupně. „-Musíme si stopnout něco, co bude hodno našeho budoucího významu!“
-Ovšem v tom se názor jeho přítele "diametrálně" odlišoval.
Ten "vzal za vděk" první starou rachotinou, co mu zastavila, a co byla ochotna vzít jej s sebou byť jen kousek dál, i když ji nejdříve musel roztlačit, a potom celou dobu se zaťatými zuby vydržet ten jen stěží snesitelný skřípot, co se v pravidelných intervalech ozýval odněkud z hloubi toho vraku, všemi v okolí tak posmívaného a opovrhovaného.
Jellymann G. s úšklebkem odvrátil pohled od té trapné podívané.
Sám zůstal nasupeně stát v prachu u cesty; cadillaků po té okresní silničce tolik nejezdilo.
K té smůle přidala se později celková rozmrzelost; i celá ta jeho pověstná odvaha s přibývajícím časem se téměř úplně vytratila.
Jeho návrat domů byl vůbec dost neslavný.
Z pohlednic s barevnými obrázky dalekých měst se pak dozvídal o tom, jak se jeho přítel, zrovna chvíli před tím, než se ten předpotopní "krám" v jedné příkopě úplně rozpadnul, se štěstím dostal až ke státní silnici, a potom, už po mezinárodní dálnici, jak dojel až k oceánu, a jak tu na poslední chvíli stihnul rychlou loď, na které potřebovali plavčíka,; -a dozvěděl se pak také, že ta loď "náhodou" plula do zámoří, zrovna do těch míst, kam oba vždycky chtěli, která "náhodou" plula do toho vytouženého světa, k těm lákavým dálkám v modři na obzoru !
Jellymann G. zatím doma, po dlouhých týdnech svého stopování, zabředal znova do svých starých záležitostí. -Vždy, když večer zničeně uléhal, byl zase o něco pokornější.
-Snad by nyní nepohrdl ani kravským potahem!
Ta vozovka z jeho bydliště ale byla již opravdu sjízdná jen se značnými obtížemi, a tak ji na delší dobu uzavřeli.
Ó jak litoval teď Jellymann G., že své šťastné "náhodě" také nevyšel alespoň na půl cesty vstříc !
." |