"O zvláštnosti
Jellymann G., rozespalý s nižším stupněm vnímavosti, vyšel do nejrušnějšího města omylem ve své snové ...podobě, která byla jedinečná a neopakovatelná, ale zároveň i šokující svou bezbřehou nekonvenčností, a tím tedy pro mnohé jistě pobuřující a provokativně odsouzeníhodná.
Nikdo nikdy snad nemohl spatřit něco podobného.
Spěchající lidé ale dál hleděli nacvičenými skelnými pohledy, pouze si jej snad někteří tajně prohlíželi v tabulích výkladů – to jim ovšem samozřejmě nešlo dokázat. -Pro nezkušené oko bylo udivující a směšné, jak všichni celou silou svým ustáleným tempem jakoby nedotknutě dál proudí; -bylo to snad i poněkud alarmující.
Jellymann G., který nadobro procitnul, ovšem věděl, kde ta tolerantnost končí. -Byl nyní jako nahý v trní, a tak neskrytelně odlišný, že zdálo se jednoznačné, kam sklouzne z té nastoupivší obranné lhostejnosti (( -i když jeho odlišnost by bylo velice těžké s něčím porovnávat, a určit tak její kvalitu )).
Stal se však pravý opak předpokládaného; ani on sám nevěděl, jak k tomu došlo.
Z lidí v jeho blízkosti zůstaly jen venkovní slupky, stojící sotva za povšimnutí; obyčejné kolem stalo se najednou ještě obyčejnějším, bezbarvé rázem ještě bezbarvějším, bezmocně závistivé ještě bezmocnějším, a to sklouzávající do ztracena ...naprosto sklouzlo; prostě vůbec nic neobstálo vedle něj, vůbec nic nemělo ani tu sebemenší šanci.
Obrovská moc ve chvíli vyvstala v jeho rukou!
Jellymann G., zalykav se náporem vnitřního, nespoutatelného smíchu, kráčel vítězně, a vychutnával tuto svou niternou svobodu, nenadálou a úplnou.
Věděl přitom, že "dříve či později" vrátí se domů, kde se upraví, a kde najde opět svou běžnou, všední tvář, tak osvědčenou po celý dlouhý čas, a tak vhodnou i pro realistické vyznění omluvy dnešního pozdního příchodu do zaměstnání.
Věděl ale také, že pomyšleni na dnešní ráno jej dlouho bude naplňovat radostnou, uvolňující vzpomínkou, která zachová si vůni nádherné opravdovosti.
Celý ten zážitek je příslibem do budoucího věku, zdajícího se již na dosah!
."
|