|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
"... -Jungovo „kolektivní nevědomí“ není jen nevědomé
Vyznavač zenu spisovatel Alan Watts napsal o své návštěvě u C. G. Junga: „Po několika dnech (v Zurichu) jsem se vydal do Jungova domova v Küsnachtu. -Setkal jsem se se starým mistrem v jeho letní chatě u jezera, kde jsme asi dvě hodiny rozmlouvali o všem možném –od sanskrtských termínů pro nevědomí až po páření labutí. -Shledal jsem, že Jung je větší, intuitivnější a hlubší osobnost s velkým smyslem pro humor, než jsem očekával. Vyptával se, jak vycházím s personálem (( jungova )) institutu, a pak se jal pečlivě vysvětlovat, že on sám jungián není, protože on sám neupřednostňuje žádnou zvláštní psychoterapeutickou soustavu, (( tedy ani analytickou psychologii )). -Prostě se řídí svou intuicí, a zapisuje své objekty a postřehy, tak jak vyvstávají. -Své koncepce nikdy nepokládá za víc než "heuristické "pracovní" nástroje".
Když se rozmluva zaměřila na jeho zájem o "orientální" filozofii, rozhovořil se o svých potížích, že tam ani v hinduistické ani buddhistické filozofii nenašel paralely pro své pojetí nevědomí -(( das Unbewustes )). Navrhl jsem, že nejbližší by mohl být mahájánový termín álajavidžnána (( angl. Store-consciousness )), česky "zásobárna či sklad" vědomí, což podobně jako Jungovo „kolektivní nevědomí“, bylo supraindividuálního původu těch archetypických tvarů či koncepcí, jichž používáme k výkladu "rozvrstvení" vesmíru (( kosmu )).
Upozornil jsem ho, že (( -největší autorita na "mahájánový" buddhismus )) Suzuki někdy používá termín „nevědomí“ ve zcela odlišném smyslu (( -než "jungiáni" )), k překladu japonského termínu mušin (( ne-mysl )), který je "tak vzdálen" nevědomí. -Právě naopak, jedná se "uvědomování" si vědomí "un-self", česky "ne-já", či výstižněji "nad-já".
Jung byl tak dychtivý a této interpretaci tak "otevřený", že jsem měl troufalost se mu svěřit, že jeho "samotný" termín „the unconscious“ - „nevědomí“ pokládám za "nešťastný". Ponořil jsem se do linguistického problému užívání podstatných jmen pro probíhající procesy, a sloves jako činitelů podnětů. Domnívám se, že "chybuje", když považuje ego, za střed či "ohnisko" vědomí. I když Jung na své terminologii ani na gramatické soustavě podstatné jméno – sloveso neulpívá. I tak by mohl připustit, že vědomí je funkcí nevědomí, takže název nevědomí je "neopodstatněný".-Potíž je spíše v tom, že světlo vědomí nemůže osvětlovat svůj "vlastní" zdroj: je to proces probíhající na způsob "skanningu", kdy tenký paprsek světla, lze zaostřit jen na malý úsek časový. Jak bychom si mohli z paměti vybavit jevy, které bychom "nikdy" nezpozorovali, pokud by tzv. nevědomí nebylo nějakým způsobem vědomo sebe jako odděleného jevu mimo pátrající paprsek? -Projevil o to intenzívní zájem, neboť tato (( má )) interpretace, jak se zdálo, nejvěrněji odpovídala jeho nedávnému zážitku kosmického vědomí, překračujícího ego (( ...-a empirické vědomí )), tak jak se o tom zmiňuje v závěru "svého" "pozdního" díla „Vzpomínky, sny a úvahy“.
Když o tomto "setkání" se starým mistrem přemýšlím, pokouším se především vybavit si, co mi tehdy Jung říkal, protože na mne udělal "mocný" dojem. -Jeho vstřícnost, inteligence a smysl pro humor byly imponující. -Ale ať se rozpomínám "sebevíce", otázky kladl spíše on, což bylo u tak "vynikajícího" psychoterapeuta přirozené.
Alan Watts: In My Own Way (( Mou "vlastní" cestou )), New York 1973, Vintage Books, str. 391 – 94. Přeložila E. Merhautová.
Tato glosa navazuje na mé recenze Jungova díla a stať R. Havránka „Archetypy dobra a zla“. -Má význam pro všechny příznivce díla C. G. Junga, neboť vydává objektivní svědectví o značném posunu Jungova "myšlení" k finesám mahájánové "kosmoginie", která je o tolik propracovanější, že pro ni odpovídající termíny v češtině nemáme. Viz „Jungovo osobní a nadosobní nevědomí“, v díle: Vladimír Hoppe: Přirozené a duchovní základy světa a života, Praha 1925, s. 461 – 63.
Boris Merhaut
dr. Boris Merhaut, 2005, Brno;.
- Zájemcům poskytnu na autora kontakt; -Zeanddrich E.
."
|
|
|