|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
""Co je duchovní hledisko,
a co jsou každodenní problémy?
Především úvaha o tom, co duchovní hledisko není, a co není tudíž ani duchovní řešení každodenních problémů: Především to zpravidla není napodobování duchovní cesty jiného člověka, o němž si myslíme, že je poznalý, nebo duchovně vysoko apod.; - není TO ani duchovní cesta vyčtená, naučená od sebelepšího mistra. Jaké je to pravidlo, z něhož toto vyvozujeme? „Nenapodobíš cestu bližního svého, ani sebe samého.“ Jsou však z pravidla výjimky. -Jak to? -Jde-li osmdesátník cestou dvacetiletého, řeší-li každodenní problémy jako před šedesáti lety; nebo myslíme-li si v mládí, že máme moudrost starců, zpravidla to není správné.
Avšak zpravidla bývají výjimky z pravi-dla. Moudří starci, u nichž se projevují ty lepší vlastnosti dětí (jako hravost, zvídavost, nápaditost, ne však dětinská popudlivost, umíněnost a pod.), velmi mladí geniální lidé, kteří si svoji moudrost přinesli (z hlediska toho života) „z nepaměti“ či z paměti minulosti před svým pozemským zrozením. Dva milující se, jdoucí podobnou cestou.
-Co tedy duchovní hledisko je, když nikoliv všechno co kdo zde na světě koná, je tzv. duchovní. (Z hlediska nás lidí je tomu zřejmě takto: Z hlediska Moudrosti nejvyšší je každé hledisko každé bytosti a každý čin a děj kdekoliv a kohokoliv duchovní, protože nenáhodné a tak i tak - třeba klikatě a s objížďkami směřující k Duchu pomocí Ducha a konec konců „z vůle Ducha“, po lidsku řečeno.) Avšak z lidského pohledu je určitá představa častá u nábožensky věřících o duchovním řešení každodenních problémů - a těch je velké množství: např. denodenní práce, námaha, dobývání chleba vezdejšího, mezilidské vztahy, vztahy k našemu prostředí, přírodě, nemoci a neduhy všeho druhu, nutnost se rozhodovat o drobnostech i o vel-kých věcech, naše finance, hospodaření s hmotou a s časem v nejširším slova smyslu, naše přání, plány, sny a každodenní situace, vztahy, poměry a prostředí, v nichž trávíme dny svého života- čili každodenní skutečnost, a naše hodnocení této skutečnosti ve srovnání s našimi představami, naše prožívání či neprožívání přítomnosti, naše vzpomínky a očekávání od budoucnosti, naše obavy i naděje... .
Zmíněná již častá představa o duchovním hledisku by se dala většinou popsat jako „nadosobní“, „nesobecké“, „bez ega“ a pod. To často slýchám jako radu, návrh na řešení situace, dokonce jako příkaz či kategorický imperativ: „Nesmíte být např. sobečtí, řešte to neosobně nebo nadosobně, obětujte se, buďte obětaví...“ Dokonce jeden z principů unitářů hovoří o službě druhým a zřejmě tím míní službu nesobeckou, snad i „nadosobní“. Jistě tato dobře míněná slova by byla opodstatněná, kdybychom při tzv. duchovním hledisku nemuseli řešit každodenní problémy. Jestliže jsou problémy, je tu ještě osoba, kterou zcela a úplně ještě neznáme, totiž naše vlastní osoba, které máme porozumět a ne ji jen násilně potlačit, umlčet a pak bez ní něco neosobně či nadosobně řešit.
Platí zde totiž nepsaný zákon, který snad lze slovem vyjádřit takto: „Dosud nepoznaná a námi samotnými nepochopená naše osoba (= duše se všemi svými vlastnostmi a omezeními všeho druhu a též přednostmi a vlohami) dříve nebo později nadzvedne neosobní pokličku takovou silou, jaká se rovná úsilí a násilí onu duši potlačit a násilně odosobnit bez jasné silné motivace vycházející z ní samotné působením Ducha.“
Zcela jednoduše řečeno, duchovní cesta se nedá urychlit zvenčí, pouze z „nitra navenek“ přichází popud i síla k proměně, k růstu, k odosobnění... .
Proto i s tím „nesobeckým“ jednáním bez ega a pokorou za každou cenu se lze (jen) velmi snadno dostat na zcestí nemoudrého sebeobětování za hranice svých sil a možností, což od nás zpravidla (a existují i výjimky z pravidla) duchovní vedení z našeho nitra nežádá. To pravidlo asi zní takto: „Zachovávat budu stvoření svoje na Zemi, a "někdy také ne"...“ -Skutečnost, že tělo a duše zde nemá na Zemi na věky "propachtováno", je rovněž dílem a úradkem Ducha. Dosud nebylo zodpovědně zodpovězeno Jak řešit každodenní problémy z duchovního hlediska? Znovu čtěme a nástin odpovědí nalezneme:
Mít světlý Ideál je pro duši lékem,
neboť ji proměňuje a činí jí člověkem.
To Světlo nejprve láká, pak učí a inspiruje,
z marnosti plané do světa hodnot duši pozdvihuje,
přináší moudrost a sílu pro každodenní rozhodnutí,
aniž osobu násilím táhne a k čemukoliv nutí.
Daru času si váží a vzácnosti každé chvíle,
proto život prožívá ušlechtile. Nemarní život různými oklikami,
řešení nalezne tam, kde jiný nemá zdání.
Kde se problémy hromadí,
tam i moudře a účinně poradí.
Vědomě rozplétá uzel žití,
ví kde je pavouček a co je sítí.
rev. Mgr.Jarmila Plotěná, Brno, 2007
- Zájemcům poskytnu na autorku kontakt; -Zeanddrich E.
."
|
|
|