|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
"Kníže Václav a český duchovní zápas
Naše dějiny byly prostoupeny zápasy o národní svébytnost spojenou současně se sociálním, etickým a kulturně duchovním rozměrem. Osobnost sv. Václava nám připomíná duchovní proudy našeho národa, jakkoliv mnozí vidí v našich dějinách jen temné skvrny spojené zejména s křesťanskou středověkou církví, která se neřídila učením Ježíše Krista prodáváním odpustků a vedením „svatých“ válek. Ale nelze opomenout, že to byla křesťanská reformace, která brojila proti zlořádům papežské církve, proti spojení oltáře a trůnu, a kdy mezi křesťany zavládlo učení prvních apoštolů v souladu s učením Ježíše Krista. Jen zaslepenost mnohých současníků, kteří hází vše do jednoho špatného pytle stínových českých dějin - nevnímá světelné dějinné okamžiky české reformace, která duchovním akcentem na moc Boží a spravedlnost, ovlivnila středověkou Evropu.
Zásah Boží a duchovní proudy plynoucí jako vody zrození z Ducha, vytryskly za oponou dějin vždy v okamžicích dějinně kritických. V popředí reformátorského hnutí byli většinou osvícení jednotlivci - kacíři - kteří se obětovali pro dějinný pokrok. Před tisíci léty byl úkladně zavražděn čacký kníže Václav, poněvadž byl prvním vladařem českým a politikem, který prosazoval křesťanství nezatížené církevním institucionalismem - usilujícím o pravdu, spravedlnost a toleranci, což bylo důvodem konfliktu s pohanským či formálně křesťanským okolím s ustrnulou dogmatikou moci.
Kníže Václav byl zavražděn před chrámovými dveřmi ve Staré Boleslavi v roce 929 svým bratrem Boleslavem, který se zmocnil trůnu, aby vládl žezlem válečným. Leč úcta ke knížeti Václavu se v 10. století rozšířila a vyvrcholila za vlády císaře a krále Karla IV. Podle jedné z legend byl sv. Václav vzděláván v staroslověnském jazyce s východní tradicí zbožnosti, zejména svou babičkou Ludmilou, která trpěla rozdělením křesťanské tradice staroslověnského původu a liturgií latinskou, ke které došlo v roce 1054. Zejména v době předreformační a reformace křesťanské ožil duch paměti svatováclavské, vyzývající k duchovnímu boji o království Boží - zejména v církvích. Známý chorál svatý Václave se zpíval při vyhlášení kompaktát v r. 1436, a při volbě husitského krále Jiřího z Poděbrad za českého krále 1458.
V některých sborech je kníže Václav zobrazen mezi postavami svědků Páně, jak dosvědčuje socha ve Zderaze ztvárněná sochařem Bílkem. Osobnost knížete Václava - vévody české země dokazuje významnost našich dějin čerpajících z hlubin tvořivého ducha, zejména v dobách složitých zápasů o naše národní sebevědomí. Tradice svatováclavská prolnutá duchem evangelia Kristova vyzařuje v každé době mravní ušlechtilost plynoucí z víry - jak potvrdil T. G. Masaryk - když zdůraznil, že i malý národ se může stát pro svět významným svými hodnotami, na nichž byl založen. Abychom si tento významný odkaz připomínali a uskutečňovali, byl 28. říjen prohlášen státním svátkem.
Sochy blanických rytířů s jezdeckou sochou sv. Václava vytesal ve 20. letech minulého století sochař samouk pan Rolinek v jeskyni nacházející se v přírodním parku nedaleko Kunštátu, kde se nalézají zbytky největší sochy T. G. Masaryka, která přes veškeré snahy byla během druhé světové války záměrně zničena nacisty.
prof. Miluše Šubartová, 2005, Brno
(( Pozn.: ... -autorka dává své texty -včetně tohoto -většinou "volně k dispozici", nepřeje si však, aby případné citáty či úryvky byly nevhodně "vytrhovány" z kontextu -jsem tedy autorkou pověřen posoudit možnost -"vhodnost" použití pouze takového úryvku, apod.; -kontakt na autorku v připadě zájmu "zprostředkuji" ; - Zeanddrich E. ))
."
|
|
|