|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
"Cesta bdělosti
„Bdělost, toť vše“ říkali starší Mistři, a mínili tím nejen bdělost během jógy, cvičení a meditace, ale především bdělost během denního (i nočního) žití, bdělost celého dne – rána, poledne, večera i noci. Někteří tím mínili absenci spánku (OKO NIKDY NESPÍ – kniha), ale to lze jen zcela výjimečně za zcela specifických, u nás se "nikde" nevyskytujících podmínek. Jiní tím mínili bdělé sny, v nichž člověk má nad svými snovými obrazy a ději vládu a tito učitelé byli blízko vysvětlení podstaty bdění, ale popisovali a na žácích vyžadovali spíš už jen výsledek stavu vědomého života za běžných situací. Ti, kteří učí bdělost pro všední den a obvykle se vyskytující životní situace, učí zpravidla jak být vždy přítomen a myslím, být bdělý tam, kde právě jsem, ti jsou této METODĚ BEZ METODY nejblíže. Avšak jen ti, kteří začínají myslí, jejím ovládnutím, směrováním správným směrem, podávají nejúčinnější nauku se skutečnými konkrétními výsledky, dostavujícími se s matematickou přesností po „vyježděných kolejích zákonitostí“ účinků a následků.
Zatímco nebdělá rozptýlená duše si tvoří "obrazy bohů", a přemítá o jejich vlastnostech, působnosti a nárocích na člověka – "cesta bdělosti" jde za veškerá zobrazení a představy, za všechnu bohoslužbu a rozdělení. Zatímco nebdělá rozptýlená, ale zbožná duše vytváří všechny konfese a jejich různosti a při veškeré snaze a touze po dobru vede k rozdělení, cesta bdělosti sjednocuje vnitřním porozuměním bez nutnosti poznané kodifikovat, o něm přesvědčovat, v jeho jménu kohokoliv „obracet“ nebo si jeho pomocí osobovat právo vlády a rozhodování. Zatímco rozptýlená duše vytvořila všechny ty pestré rozdílnosti, rity a uzákonění – cesta bdělosti je sama sobě vnitřním nepsaným zákonem a vede k jednotě a shodě (prostřednictvím) díky poznání tak nápadně podobného v tak nápadně rozdílných dobách, kulturách, kultech, podmínkách a místech.
Radost ze společně sdílené Moudrosti, nikým neuzurpované a nikým nevlastněné, je tou nejpřirozenější bohoslužbou a sdíleným společenstvím, které se vždy a všude organizuje bez vnější organizace, chápe a poznává bez oficiálního učení a školy, která by byla všem společná a učila pro všechny platné metody a zaručené návody jak dojít k vědění o neviditelné straně světa a řešení tajemství života. Tato „metoda bez metody“ však zpravidla pracuje s myslí, slovem a jednáním, které jsou pro ni nástroji bdělosti. Jak se tato bdělost navozuje a jak se v ní setrvává, učí už individuální směry a školy velmi odlišně.
Jarmila Plotěná
rev. Mgr. Jarmila Plotěná, 2005, Brno
Pozn.: zájemcům poskytnU kontakt na autorku; -Zeanddrich E.
."
|
|
|