|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
" "Abú Hámid al-Ghazzálí:
Zachránce bloudícího
( -Z arabštiny podle vydání dr. S. Dughajma, Bejrút 1993, přeložil Luboš Kropáček.) Praha, Vyšehrad 2005. Edice Krystal. 112 stran.
Tento vlastní životopis islámského filozofa, teologa a mystika je svým významem často přirovnáván k Vyznáním Sv. Augustina. Al-Ghazzálí, v Evropě známý v latinské podobě jako Algazel (1058 - 1111) se narodil v íránském Chorásánu, odkud ve středověku pocházela řada vynikajících islámských učenců a myslitelů. Talentovaný student teologie si vytyčil jako cíl seznámit se se všemi školami hledačů pravdy. Učenec Šahrastání jich vyjmenoval 73. Začal scholastikou a v jejím duchu sám několik traktátů sepsal. Zjistil, že jejím účelem je uchovat sunnitům jejich doktrínu, tj. uchránit ji před kazy. Tato věda kalám, odhalující rozpory v názorech protivníků, dychtivého hledače Alláha neuspokojila, takže se pustil do vědy filozofie (falsafa). Vynikl v ní, takže byl povolán na proslulou univerzitu v Bagdádu, kde měl za úkol výuku tří set posluchačů. Rozlišoval tři druhy filozofů: materialisty, kteří jsou kacíři, naturalisty, zkoumající živočišný a rostlinný svět, a teisty, k nimž patří Sókrates, Platon a Aristoteles. Jejich interpretací vynikali Ibn Síná a al-Fárábí.
K vyvrácení jejich omylu al-Ghazzálí sepsal knihu „Vyvrácení filozofů“. Napadl i utajované Bratrstvo čistoty, rozšířené v irácké Basře a jeho traktáty v duchu esoterického učení, ovlivněné Pythagorovou symbolikou čísel.
O SÚFIJSKÝCH CESTÁCH
„Když jsem se vypořádal s vědními obory, zaměřil jsem veškerou pozornost na súfíjskou cestu, která směřuje k vyprázdnění srdce od všeho kromě vznešeného Boha (dhikr)... Tato cesta znamenala vyhýbat se všem poctám i bohatství a prchat od svazujících zaměstnání a vztahů.“ Súfíové chápou modlitbu jako vystupňované účastenství srdce, vzbuzující mystické stavy (hál), které vyvolávají radikální změnu chování. Po deseti letech této praxe této praxe byl al-Ghazzálí pokládán za jednoho z přátel Božích (awilijá).
K výuce se vrátil až r. 1106 na naléhání vezíra Sandžarova a přednášel střídavě v Níšápúru, v súfijském klášteře v Túsu a na bagdádské madrase Nizámíja. Důraz přesunul na vlastní mystickou zkušenost. Nejvýznamnějším jeho dílem je čtyřdílný soubor „Oživení věd náboženských“, které má pro islámskou teologii podobný význam jako Summa Tomáše Akvinského.
Profesor Kropáček se v překladu opírá o nejstarší rukopis, který vznikl 2 roky po autorově smrti. Přihlížel i k modernímu překladu anglickému, který dal k dispozici Muhammad Abulayah. Kropáčkův překlad je co nejdoslovnější. Oceňujeme, že pro srozumitelnost do hranatých závorek doplňoval některá vysvětlující slova či termíny. Vynikající úroveň má krátký doslov.
Boris Merhaut dr. Boris Merhaut, 2005, Brno
- Zájemcům poskytnu na autora kontakt; -Zeanddrich E. ." |
|
|