Od kdy že konec je našeho dramatu?
Když mého naposled
dotkla ses spermatu,
do dlaně jen jsem směl,
víc jsi mi nesvolila,
to ještě proto jen,
že jsem tě přidržel,
ležela´s ztuhlá, bílá,
a jak jsi sténala!,
kde vzdechy našich žhavých Chvil?
Když jsem se udělal, jak bych tě znásilnil,
tak prudce, naštvaně jsi pro kapesník vstala,
štítivě, s odporem, mě z prstů utírala,
dlouho a pečlivě,
co kdysi zplna ústy
chtivě a vášnivě brala sis...
…náš vztah je v prdeli,
z tvé strany zhaslý, pustý...
…až mi to prozření uskříplo dech i řeč...
…a všechno ostatní pak už jen hrozná křeč,
dlouhá a bolestná,
rok agónie vztahu,
jak šašek na laně jsem ztrácel rovnováhu,
hledaje oporu,
kde spojeni jsme spolu
létali ke hvězdám,
(pod dekou u tebe)
jsem náhle zůstal sám...
…ještě tu noc jsem odrazit se měl
a skočit dolu!