V setmělém pokoji hotelu American
samotou obklíčen a vzpomínkami smýkán
přemýšlím o lecčems.
Například o špagátu…
…jak ty jsi jednou v Telči na privátu
plakala dlouho do peřiny,
že nepřijel jsem, zůstal u rodiny,
přestože věděl jsem, že čekáš za humnama,
já u své manželky, ty v cizím městě sama,
spolu jsme přijeli, zažít den trochu jiný
(a hlavně společný) do Perly Vysočiny,
abychom strávili nádherné odpoledne,
procházkou po zámku, špagety kolem jedné,
při krásném mazlení v chudičkém pokoji
kam zmizel penzión? ležíme v Savoyi?
v kavárně v podloubí pak podvečerní kávu,
než jsem si osedlal silnici na Jihlavu…
…jak neřvat bolesti, jak netrpět jak zvíře,
když pro dva radost si vyžírám sama v díře,
kde jenom s tebou noc by vydržet se dala
a ráno moudřejší nebylo ani zmála,
lepší to nebude, ne, nevěřím už tomu,
presto jsem nasedla a jela k tvému domu,
ty jsi ven vyhlédl, když srdcem křičela jsem,
jak v kleci chycený jsi hleděl za mým hlasem,
jak maňásek a ne chlap plný vůle…
…zařadíš zpátečku a plyn na plný kule,
od toho odjezdu už jsem tě nezastavil,
ať s tebou o čemkoliv, čímkoliv se bavil
i přitom nejhezčím, když jsme se milovali
tvůj pohled jakoby se toulal někde v dáli,
a i když ňadry ses o mou hruď opírala,
vnitřně ses mimoděk opačně ubírala…
…špičatý žhavý trn mě zase bodá v čele,
sám tomu nevěřím, jaké jsem to byl tele,
proč jsem se nevrátil za tebou, do paroma!
sebrat kus odvahy a nezůstávat doma…
…osten se otáčí, přidává na vibracích,
jak smyčka výčitek dokola se mi vrací…
proč? proč? proč!!! probůh proč?,
vteřinu rozhodnosti!…
…o patro níž jsme mohli spolu jako hosti,
popíjet Frankovku v intimním osvětlení,
těšit se nahoru, na sebe, na mazlení
na domov, výlety, na hezký lidský život…
…ne jako chcíplý stroj, co přeřízl si přívod
hnít v pokoji, jenž pochmurností předčí pohřebiště,
dokola polykat, že není žádné „příště!“
dusit se přívalem myšlenek o tobě
a zblblý bezmocí
se koukat
po skobě.