Když se ptám, říkáš: ujde to!
Přitom vím, že z propouštěcí zprávy
zírá kus nenažrané račí hlavy
a nedočkavé klepeto.
Já přiznám také špatně dýchám,
ač imituji pohodu,
a přitom stačí vyjít do schodů,
tak tak že už to nerozdýchám.
Není to závod, běh po dlouhé trati,
je jedno, kdo dřív bude v cíli,
komu kdy dojdou zbytky síly,
kdo tomu druhému se dříve ztratí.
Kéž bych to já tak první byl,
i po tom rozchodu tě stále miluji,
tak po nocích ten finiš trénuji,
abych tě, drahá, předhonil,
protože věřím slovům Vlasty Rédla.
Když v tomhle životě se zřejmě minem,
že sejdeme se potom v jiném
se šance o moc procent zvedla.
Budu tam, s křídly, slabou svatozáří,
lílií čekat celé noci, dny,
natěšený a volný, svobodný,
vyhlížet chtivě po tvé tváři,
tam u té velké světlé brány.
A slibuji,
ne jako tady!...
…budu nezadaný!
|