|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
"Potřebné a zbytečné rušení.
... nevtělené Bytosti odpovídají, 2.pol. 19.stol.- část 71
...........................................................................
Jest rušení (zabíjení) přirozeným zákonem?
„Jest třeba, aby se vše rušilo, aby znovu povstalo a zlepšilo se, nebo to, co jmenujeme rušením, není než proměnou, která vede živé tvory k obnovení a k polepšení.“
Pud rušení byl tedy živým tvorům udělen z prozřetelných úmyslů?
„Stvoření Boží jsou nástroje, které Mu slouží k dosažení Jeho úmyslů. Živé bytosti ničí se navzájem, aby se obživily, aby se zachovala rovnováha v plození, a aby se užilo ostatků zevnějšího roucha. Zničí se vždy jen toto roucho, jež jest pouze podřízenou, a nikoliv hlavní podstatou myslící bytosti; inteligentní princip jest nezrušitelným, a vzdělává se v rozličných změnách, jimž se podrobí.“
Když jest rušení potřebným k pokroku bytostí, proč jim příroda dává prostředky k varování se před nebezpečím a pud k sebezachování se?
„Aby rušení nepřišlo před patřičným časem. Každé předčasné zničení zdržuje vývoj inteligentního principu, a proto Bůh daroval každé bytosti pud sebezachování, a zákon sebeobnovení.“
Poněvadž smrt má nás přivést k lepšímu životu a sprostiti strastí tohoto života, proč má člověk před ní pudní strach, proč se jí bojí?
„Pravili jsme, že člověk má hleděti, aby prodloužil svůj život k vykonání své úlohy; proto mu Bůh dal pud sebezachování, jenž ho udržuje při jeho zkouškách; bez něho by člověk často ztrácel zmužilost. Vnitřní hlas, který ho pudí smrt zavrhnouti, praví mu, že může ještě něco učiniti pro svůj pokrok. Když mu hrozí nebezpečenství, tedy jest to napomenutí, aby použil zbytku času, jehož mu Bůh popřává; ale nevděčník! On se za to poděkuje častěji své hvězdě, než Stvořiteli.“
Proč postavila příroda na straně prostředků sebezachování zároveň činitele zkázy?
„Lék vede nemoce, aby se zachovala rovnováha.“
Jest nutnost rušení táž ve všech světech?
„Řídí se dle materielnosti světů; ubývá jí, čím jsou světy fysicky i mravně dokonalejší. Ve světech pokročilejších jsou podmínky života docela jiné.“
Jest rušení na zemi naší na vždy ulnulé?
„Potřeba rušení mizí v tom poměru, jak duch přemáhá hmotu.“
Má člověk v nynějším postavení neomezené právo k zabíjení zvířat?
„Toto právo se řídí dle potřeby, aby člověk se postaral o svou výživu a o svou jistotu, zneužívání nebylo nikdy právem.“
Co máme souditi o rušení, které překročuje hranice potřeby a jistoty, na příklad honba, která nemá jiného cíle, než rozkoš ničiti bez prospěchu?
„Jest to převaha zvířecí přirozenosti nad duševní. Každé rušení, které přesahuje hranice potřeby, jest překročení zákona Božího. Zvířata neruší než to, co potřebují, ale člověk, který má svobodnou vůli, ničí bez potřeby; však bude klásti účty za zneužívání udělené mu svobody, neboť jsou to zlé pudy, jimž se poddává.“
„Tj. výstřednost citu v sobě samém sice chvalitebného, ale u nich to jest vždy více pověrečnou bázní, než pravou ušlechtilostí.“
"Pozn.: citát - úryvek; -překlad cca z roku 1922, tudíž volně šiřitelné ."
... pokračov. - část 72."
."
|
|
|
