Hořká chuť jablka
pootevřela jsem
dveře do rozhraní světa
nic
jen matný obrys
Babylónské věže
se otáčí v protisměru
a nikde žádná brána
mám ruce na očích
ruce na uších
a ruce na ústech
jakoby moudrost říkala
nechtěj vědět
možná bys unesla pozn ání
rovnou mírou bolesti i netečnosti
ale ještě jsi nenašla
sílu nesdílnosti
máš v sobě pýchu chápání
a vnímání ti nestačí
ještě pořád dáváš přednost
ano i ne
i když téměř stejnou mírou
ještě stále jsi součástí
těch, co neunesou
ještě pořád tě těší
nevzdávat se toho spojení
nemůžeš mít obojí
pravdu i lež
zavři ty dveře
jemně a potichu
a ponech si svá chvění
v bříškách prstů
své sítě v dlaních
kterými lovíš nitky tušení
abys jimi dále zašívala
prázdná místa trčící do prostoru
protože p oznání
je ostrovem samoty
mlčením bez přísahy
souzněním bez dávání i přijímání
mlčením bez odezvy
a hranicí bez návratu
zatímco tebe stále ještě těší
ty tajemné přechody sem a tam
hledání nenalezeného
a dobře víš
že dokud budeš Evou
nikdy více neutrhneš jablko
v zahradě ráje | 
