|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Ten, co čekat mně měl,
sic stále přítomen,
už nečeká.
Místnost,
teplem minulosti,
se poleká.
Při vzpomínce,
která uletí pootevřeným oknem
se dívá, nakukuje.
Mrzne.
A co z vody
a z mé krve zbylo,
ztuhle se přikrývá,
strnule usmívá.
Na víčka zavřená,
polibek ze zvyku dává.
Zbytečně se přezouvat
a sundavat kabát, když vím, že doma mne už nečeká.
Z povzdálí lokomotiva duní,
žene se k nádraží. Tunelem peklo se svou vůní,
bez citu mne poráží.
|
|
|