|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Za sebou nechávám,
jen lásky opičku..schoulenou do naha.
Odeznívá, ale ještě štípe v uších.
Skončila anebo spíše právě končí
etapa Tvého i Mého života.
Kolik takových bylo?
Ty už se nevrátí, jenom o nich ráda slýchávám
s tupou křivdou na hrudníku.
Etapa skončila, jako každá jiná, tak proč pořád trvá a razí si cestu, i když ví, že se jen vrací..?
Už to není oddanost a svěžest rán
jaké my dva jsme mívali.
Už se NIKDY nevrátí!
a teď již to vím, protože má duše,
docela nahlas, ale pomalu
vyfoukla poslední obláček své kouřové krve - kapky života.
....
Je podvečer, 23. března, píše se rok 2010 a obzor celý rudý od vševědoucího slunce zkrvavil i tvoji dlaň.
Už na mně mluví cizota a válka.
To mne nikdy nepřesvědčí,
jen to bolí a utíká nám čas, jenž nám byl věnován.
Čas, kdy jsme ty a já a žáden svět.
Jen TY, JÁ..věčně..
Dokud nezapomeneme.
Čas, který patří už jen do VZPOMÍNEK.
Jak bolestivější si to dělám, krvácím víc než to slunce.
Ale ta krev, je totiž ještě Tvá..
Potřebuje odtéct, abys mohl i ty chytit novou mízu života..
Beze mně a já....
Brečím až na kost.
|
|
|
