|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Dva takty, dvě doby
dva igelity bez podoby.
Kapacitně bezbranně
úmyslně, nevinně.
Bez předmětu, bez příčiny
jen velká dávka citu
do slabiny..
A už zase ujel!
Teď tu projel!
Krutě zněl,
hrdě se chvěl..
Most nespadl
stále tu stojí,
jen my dva
už asi nikdy nebudem svoji..
Tak nemaluj a neplač už
vlaky přece rány zhojí
a půlkruh se zase srovná.
Za pár chvil
zas bude rovná
tvá odchylka domněnek.
Jak zahrada pomněnek,
zapomeneš,
budeš modrá
a zase dobrá..
Směsice parafrází
strašný zvuk doprovází.
Flétna, basa a rybí zpěv!
Na vodě dělají se kruhy,
asi letopočty
nebo někdo druhý..?
To jen déšť spustil svůj poem
se strunami zrezlými po milování.
Jedno děravé paraple máme nad hlavami
a stejně zjistit nedá mi
zda svítí ještě měsíc..
Měl mít tak pěknou duši
ke mně svojí,
jeho dlaně měly mně hřát..
..Asi se ještě pořád bojí,
aby mu srpek neupad.
A jen ty proudy podobojí
marně roztahují srdce k boji
Lodníkův lament doznívá
v lukostřelbě nevidomých,
říční hadi se k útoku zbrojí
a svět?
Zase stojí!
I když měl se točit dál..
|
|
|