řikal mi tuhle Don Suicidio: "Stene, ty s tím svým odporem k motorovým vozidlům jsi už nemožnej. Madonna Mia!, támhle před tim kempem muj soused Corado má věčně zaparkovanýho mopeda, jdi si zajezdit."
já na to: "Done Suicidio, dělám tady v Itálii ze sebe totálního trotla, ale tohle je už přeci jen moc, ne?"
a Don Suicidio, už pěkně naládovanej herákem, zasejc: "Stene, kdo ze sebe neumí udělat blbce, je na drogovej a magickej scéně uplnej nikdo."
chvilku jsem plkal o tom, že bejt nikdo je boží, ale pak jsem okoštoval nějakej Donův matroš a bylo zle.
fakt jsem na mopeda vlez. a vydatně si i zajezdil.

Don Suicidio mě potom, když sem se v totál motocyklistickým rauši vrátil do jeho domku, pochválil.
a řekl mi: "Stene, nejsi takový béčko, jak vypadáš."
a mlel něco vo tom, že prej ten moped nebyl sousedův, ale místního karabiniéra, co Coradovi zahejbá s manželkou. že jsem to drobet poplet. nebo Don Suicidio to poplet? už nevím, prostě náramně jsme se nasmáli. hlavně pak tomu, že jsem nikoho nepřejel.

 

jednou mě Don Suicidio pozval na magický a psychedelický večírek, který se konal v domku jeho souseda Corada u trati.
započali jsme ho odpoledne, protože jsme měli v plánu rozluštiti pár otázek tajemství Bytí. a to nejde za pár minut.
Don Suicidio se ten den pěkně potil, měl notně našňupáno. /jeho nátělník a tričko visí za mnou - na snímku jako/ jen v trenýrkách se dostal velmi daleko v magické říši. zrovna si povídal s archetypem Sfingy, když nás vyrušil další z vlaků. čili vyřešení hádanky Bytí jsme nechali na později.

Corado totiž měl v plánu zvýšit dávku LSD v našich útrobách. povedlo se mu to.

co následovalo potom, je pro mne zastřenou rouškou tajemství. jsem se probudil úplně zblblý. druhý den až.
Don Suicidio byl též nádherně mimo. odešel domů bez trička a nátělníku.

 

jednou, když šel Don Suicidio na ryby a mě nechal pod vlivem omamně magických látek přírodně-chemického charakteru o samotě, se mi přihodila nemilá příhoda.

přimotal jsem se k přestřelce v docích. vůbec nevím, jak jsem se tam dostal. a ani nevím, jestli to byly doky nebo jen nějaký bar u moře.

no ono po pravdě, po celý pobyt v Itálii jsem hodně nevěděl, co se kolem mě děje. Don Suicidio to do mě pumpoval pod tlakem, protože chtěl zkusit svou novou methodu rychlo-kurz v poznávání nepoznatelného. tak trošku jsem byl vlastně jeho obětí, ale nechci si to až zas tak překládat v jeho neprospěch, to by ode mne bylo trošku svinstvo, že.

tak tedy, co se stalo nestalo. nějaký mafián zastřelil karabiniéra a já nějak prostě shodou osudných náhod byl u toho. mafiánovi jsem nevadil, mrtvému karabiniérovi taky ne, ale byl jsem z toho tak nějak otrávený, že mi kazej ten rychlo-kurz. tak jsem tak nad tím začal dumat.

přijeli benga italský a zabásli mě, protože ten mafián mi dal pistoli, já mu poděkoval a hrál si s ní. karabiniéři nějak nechtěli pochopit, že jsem hravej. ale jinak byli slušný. odvezli si mě na stanici a já jen čekal, co bude.

samo sebou přijel Don Suicidio, tentokrát na kole, protože toho fiata jsem mu roztřískal, co mi pučil. dal karabiniérskýmu vůdci nějaký opiáty a bylo vymalováno. šli jsme rozpoutat další večírek. přímo na stanici policejní.

Don Suicidio se mi smál šíleně, že jsem béčkař, kterej sice nikoho nezastřelí, ale sednout za vraždu by si i šel.

bez Dona Suicidia by ta Itálie asi byla nuda. vedro a dál nic moc, jen meteorologický a takový ty jiný běžný úkazy. na který zase až tak zvědavej nejsem.

 

další pohled na dům Dona Suicidia. na té lavičce jsme se něco naklábosili s mým lektorem. škoda, že nemá internet, to bychom si psali do aleluja, takhle na něj jen vzpomínám. Don Suicidio totiž zásadně zavrhuje internet, dlouze jsem se mu snažil vylíčit klady internetové komunikace, ale on mi vždy řekl, že jeho to vůbec nezajímá, kdo co říká či píše, že je mu mnohem líp, když nerušeně bádá sám nad taji Bytí. a jednou za čas někomu něco prozradí. měl jsem velké štěstí. když jsem přijel do Itálie, tak byl hodně upovídaný. prostě pravý magik. mluví, když má náladu, mlčí, když má náladu. když nemá náladu, tak to dělá taky.