|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Jsem si skočil za Draghanem, svým psychiatrem. Hned ve dveřích jsem mu řekl, že bych si to chtěl hodit, že nejsem v dobrým rozpoložení. Draghan se zas klasicky lišácky zašklebil a řekl mi, Stene, jdu do toho s tebou. Kapku mě zaskočil, ale zas tak moc ne, je to dobrej týpek, znám ho už leta, tak mě hned tak nevykolejí se svejma absurdními nápady.
Draghan dlouho nelenil, začal šátrat v šuplíku a vytáh pár krabek pilulí. Že jako to s těmahle léky pude samo. Mně bylo blbý, že to je celý jeho majetek, ty kilovací prášky, a já se ničím nepodílím, tak jsem skočil přes ulici do krámu pro flašku ginu, aspoň abysme měli něco ostrýho na zapití.
Pěkně jsme se uvelebili oba na Draghanovo terapeutickým kanapi a začali si to sypat do hlavy, platíčko po platíčku. Draghan začal po pár minutách kapku modrat, ale statečně pojídal pilulky se mnou dál. Protože jsme to chtěli mít tuty, je trapný bejt u sebevraždy za amatéry, že.
Asi po dvou hodinách Draghan umřel, mi tak přišlo. Dopil jsem tedy gin a vydal se do ulic. Skočil jsem si koupit tabák, nějaký jídlo a zamířil si to domu. Nejspíš neumřu, ponivadž mý tělo a jogínská mysl zvládá pilule možná až zbytečně moc luxusně, tak jsem tedy aspoň začal uklízet, abych se nějak zabavil. Luxoval jsem, hodil špinavý prádlo do pračky a podobně, pak jsem dostal chuť na kafe, tak jsem si ho uvařil. Bylo docela dobrý. |
|
|