|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
„Naučil jsem se totiž, že všechny největší a nejdůležitější životní problémy jsou zásadně neřešitelné… Nelze je vyřešit, pouze přerůst,“ dí Carl Gustav Jung. By mě tedy zajímalo to slovo přerůst. Jakože si člověk nechá všechno přerůst přes hlavu, spíš bych to chápal tedy já. A pak je toho tolik nevyřešenýho a nevyřešitelnýho, že už nemá cenu nic řešit. Jen to nechat plavat. Protože je to natolik přerostlý jako rohy ducha neštovic, který skosil příbuzné Ogusara Ojuna. Konec konců tahle historka od Xenofontova je velmi vydatná, co se poučení z neblahých konců úporného řešení přerostlého týká. Tu je: Jeden šaman, který se jmenuje Bondogkos a přezdívá se mu Ogusar Ojun, mi vypravoval, že měl zkřížit rohy v boji s duchem neštovic, a proto se proměnil ve světle modrého býka. Říkal: "Cítil jsem, že mu dokážu vzdorovat, ale všechno pokazila moje žena, protože v jurtě otevřela dveře - chtěla se na nás podívat. Právě v tuhle chviličku získal můj soupeř navrch. Odpor, který jsem kladl, ducha neštovic rozlítil natolik, že s sebou odvlekl sedm členů mé rodiny..." No a bylo. Nikde se neříká, co s tim potom milej Ogusar Ojun dělal, ale zjevně věděl, že nemá cenu dělat nic, když se prostě ty dveře otevřely v nepravou chvíli. Nebo to radši na tu svou ženu hodil, protože asi tušil, že stejně toho ducha neudolá. Prostě ho ten duch přerost. Takže ne že to nelze vyřešit, pouze přerůst. Ale prostě ono to člověka samo přeroste. Ne že člověk cosi přeroste, ale ono ho to přeroste. Nic se tim ovšem nemění. Ale aspoň by si ten, kterému situace přerostla přes hlavu, neměl myslet, že to sám zvládnul. Ono samo prostě se to děje. To přerůstání. |
|
|