Tak sem dneska byl na kafi s pani Wandou. Třeskutě zajímavá žena. Rozhodla se z neznámejch důvodů, že ze mě udělá literáta a badatele. Přišlo mi to tak ujetý, že jsem se pro tuto smyšlenku hned zapálil. Já se umím zapálit pro ledacos, ovšem zhasnout se mi jde ještě mnohem líp. Jsem před tim se optal Hannah, co ona jako na to, že budu bádat a literárně nádeničit. Hannah mi nebránila, ani jí nepřišlo kupodivu divný, že blouzním o nějakém, i když jen duševnim, pracování bez řádnýho kvalitně smotnutýho jointíka.a
Na pani Wandu z Terstu jsem byl zvědavej. Viděl jsem její foto, poslala mi ho poštou, abych ji asi neminul v té kavárně, ale skutečnost byla o poznání famosnější než snímeček. Energická blondýna, jiskry chorobných nápadů z ní lítaly na všecky světový strany, kvalitní kostýmek v barvě kouře z camelek. Mě nepustila ke slovu vůbec, jak intensivně mlela, co všecko spolu velkýho vykonáme. Šla mi z toho hlava kolem. Probádáme směle všemožný archivy, od Londýna po Moskvu, budem prý totiž hledat podrobnosti o ujetých Wandino předcích, a pak to sepíšem. Pár jich měla už najitejch. Samý excelentní pošuci. Vojevůdci a tak. Dost častej jev u nich byl ten, že měli tu velkou přednost, že sice všechny možný bitvy prohráli, ale nevěšeli hlavu, dali se k nepříteli, a prohráli to i za něj.
Nejvíc mě dojal příběh jakýhosi rytíře, Reného von Cosikdesi, kterej psal manželce smutný dopisy z boje proti venkovským rebelům. Jeho kumpány ta cháska vymlátila, jen tenhle rek, Wandino prapracosi, se dal k venkovanům, vyměnil koně a brnění za cep a doved pěšky vidláky ku slavné porážce. Dostal za to od panovníka velikánskou pochvalu, protože uměl svý bojový neschopnosti draze prodat. No. Pani Wandu a její badatelský historky jsem poslouchal jak uhranutej, ale naštěstí měla naspěch, hučela do mě jen dvě hodinky.
Teď mám obrovský dilema, estli jako bádat a psát, a nebo radši zbaběle pani Wandě říct, že mám nějaký jiný věci v plánu. Jenže nemám v plánu nic. A neumim si moc dobře vymejšlet, takže asi budu bádat. Dostal jsem od pani Wandy něco přes deset kilo dokumentů o jejích zmatenejch předcích. Nevim, co s tim. Nejspíš zajdu za Hannah, a ta jako vždy vymyslí, co dál. Kdyby se jí nechtělo a tak, bádání a sepisování mi moc nešlo, použijem to třeba jako podklad pro táboráček. Sedět u ohýnku je moc príma. Když je to léto.
|