přijímač. Velké Meziříčí. boty z barexu mi hned první den udělaly puchýře. náš velitel, svobodník absolvent, byl starý jako já. většího idiota jsem předtím nepotkal. chtěl jsem mu něco provést, ale neudělal jsem nic, nechtělo se mi do Sabinova.
polní cesta. leželi jsme v trávě. zrovna se nepochodovalo. všechno vonělo jarem. a my zas šli do kasáren, nejošklivějšího baráku široko daleko. před ním byl buzerplac a pár stromů. pod nimi jsme sedávali s cigaretou, když se zas na něco čekalo.
vrátili mi nůž. byl od od krve, kluk se s ním chtěl podříznout, a od mýdla, protože s ním měl vyrábět tak zvaný mazlák. pak jsem tu kudlu radši někde ztratil.
Brno Židenice. místnost s dvaceti palandama. lesklý parkety, jak se po nich do nekonečna jezdilo kombajnem. taková krabice naplněná pískem, dole s kartáči. smrad a zima. zalézt do spacáku a hned usnout. jen noc byla příjemná, když tedy nebyl zas nějaký poplach.
výstrojní sklad. regály s uniformama. Michal snědl prášky, co jsem pro nás sháněl, a ráno ho našli, jak tam leží, odvezli do nemocnice, pak do blázince. já do téhle akce nešel, i když jsem mu to slíbil. scházel mi potom.
Božice na jižní Moravě. sprchy. tekla jen studená. aspoň že to. vedle mě žlutej chlapík s visacími laloky kůže. tak nějak divně tady zhubnul. vypadal na sto a ne na devatenáct.
přijela Dáša, co mi říkala v mých třiadvaceti dědečku. v tom zeleném jsem si vedle ní připadal příšerně, jak z jiného světa. musel jsem se zas z vycházky vrátit. pak jsem to nevydržel, z kasáren utekl a odjel do Prahy. byl jsem u ní dva dny. potom mě našli a zavřeli na čtrnáct dnů.
obrovská kasárna ve Znojmě. sklepní vězení. byl tam klid a byla tam tma. přes den pak půda plná mrtvých holubů. já to měl uklízet, ty mrtvolky a jiný svinstvo.
cihelna v Uhříněvsi. byl jsem tu za trest. to se jim hodně povedlo. vstávalo se v pět a makalo do dvou. pak jsem mohl do Prahy. o víkendech jsem jezdil na chatu. uniformy jsme nenosili. na nějaké kontroly jsme dlabali.
listopad a revoluce. ze soudruhů vojínů jsme se stali jen vojíny. důstojníci chlastali mnohem víc než předtím. nevěděli, co s nimi bude. ti, co přišli po nás, měli už vojnu kratší.
Ostrava, Bělský les. Rusové vedlejší kasárna opustili. jel jsem domů. sám. protože všechny pustili o měsíc dřív. já nadsluhoval vězení. ani jsem se neopil v nějaké z hospod plných chlapů s řasama obarvenýma uhlím a rovnou šel na vlak.
|