Pescatore (Občasný) - 31.7.2009 > Karel M. a Skold> Impresionismus - je slovníkové heslo, škatule jak Brno, kterou někdo používá, někdo ne. "Báseň" je jen zapsaný text s určitou rytmizací, vedena určitými "obrazy". Nikam "nespadá", to ty ji chceš mít v škatulce, s nápisem "impresionismus".
Je mi bolno, když vidím, jak se s veškerou svou "obeznámeností" snažíš opakovat návyky "posudkáře", ale nedtýkáš se vlastně ničeho, krom konstruktu své mysli o "dojmu z textu". Já jen napsal tuhle báseň z vnitřního obrazu, z jednoho prožitku. Zůstává i přes napsané mým "tajemstvím", a ven koukají jen "obrysy hradu". Komu to stačí ke snění, k doteku, a je mu to příjemné - tomu dobře. Komu to nestačí, jdde jinam. Pro mě je pak pomlčka. A na druhé straně je občas třeba ten, kdo text jde "opravdu ochutnat", dotknout se s ním, a s něčím mezi námi.
Pitvalů je všude dost, ale co zde s tím? K čemu, proč? Kdybych si chtěl něco dokazovat, jak dobře či skvěle "umím psát", půjdu se někam autorsky tlačit, abych "se dokázal". A pak se kamarádit s nějakým "dobrým, uznávaným kritikem", co o mě napíše - bla bla. Ale k čemu tohle všechno? Jde přece o to setkat se, a to co nejblíže, nehledaně.
Proč se chováš ihned tak nafoukaně, že vynášíš trumfy nálepek, "že víš vo čem co je". Kdybych chtěl být zlej, poznamenám: a kdo tebe zaručí, tvé znalosti? Vidíš, a už je tu propast, už se nebavíme, ale jsme "v rozepřích". Možný zážitek (ve smyslu zažití něčeho) z básně v prachu, navždy. Namísto setkání jen "posudkové mozky". Je zajímavý sledovat, co se tvá MYSL snaží druhým (čtenářům) o básni (ze svého dojmu) vsugerovat.
Víš, právě tvé rozhodování se, zda je báseň "opravdu dobrá či ne" je to, proč se tak těžko potkáme. Mě zajímá JAK jsme my "tkáni" z obrazů, ne nějaký "závěr", rezultát: dobrý, míň dobrý, špatný atd.
Třeba tohle, co píšeš: "Já jsem báseň četl několikrát, pozorně a ta slovesa a vůbec celkovej výraz básně jsem prožil..."
To je právě pro mě "nečtení" básně. Tys v textu brousil "pozorně" třebas, ale prožitek je (podle mě) jinak".
Píšeš že výraz "usnout, spatřit" v TOBĚ "odvolává na snový procítění básně". Kde jsi téhle jistoty ze slov nabyl? Není tam přece "snít", nebo "ve snu spatřit". A jsme zas u těch tvých dojmů, které převracíš do "posudků" o kýči atd. Chceš "dokázat".
Jinak Skolde, literární kritikou jsem se bavil na studiích, psal recenze a studie, není mi to neznámé. Jen jsem se trochu v sobě a kolem sebe postupně rozhlédl "jak se to dělává". Nemám averzi k opravdovému vnitřnímu "vzdělání" kritiků, těch si vážím, ale mám trošku averzi k některým "intelektuálským manýrům".
Ten výraz "šašek" jsem nemyslel jako tvoji "degradaci", ale jako něžný výraz pro předvádění se v "závěrech a škatulkových posudcích", neboli pro mě "v šaškování". Já jsem taky šašek, ale v jiným oboru.
