Nevím

už jim nebylo moc rozumět...měli vypito řvali

s řehotem rozebírali čísi včerejší šlapku

řečník máchal rukama... ale tak nějak bez zájmu

znuděně unaven vlastní sprostotou

 

Ven vzhůru k Parku de Montjuïc

číslu 11 na Carrer de Margarit

po točitých schodech

bytem až k balkónu před nímž stojíš v čehosi očekávání

snad jen pozoruješ siluety

hlučné lehce osvětlené ulice  

 

Na dosah hladkost a odstínění tvých ramen

říkám si... kam ses do této chvíle v představách nořila

napůl skrytá polotmou sebe a pokoje

 

Oči máš teď docela jistě zavřené

dotýkám se tě ve tvé nepoddajné

a přece vyčkávající nahotě

tady tady a tady - je plná světla

a úplnosti

 

Jakoby se v rozechvění rozsvěcelo

neviditelné prostranství a odpovídalo hrou

se sotva slyšitelnými zvuky

dechu