Vrátili jsme se jako pár let staré sny
potůlky Perpignanem
v rybářských uličkách Barcelonety
nakonec uzamčeni na Elbě...
v Kafe Orfeus se smějeme svým jménům a objednávkám
ty si dáváš tučné a místní pivo
já velký dort a láhev těžkého krétského vína
smějeme se číšníkovi do očí a on
jako prostý srdečný jižan
se pobaveně chechtá nosí na stůl
i s kávou na účet majitele...
Ptá se odkud jsme připluli
neboť sem se vše obrací z vnějšku
putuje a hledá
v srdečnímu centru moře, ne?
tekuté jemné chvění v podobě doteků
Ukazuješ kamsi naproti na zelené okenice
malý penzion
vzrušejeme se dost rafinovaně
dlouze se milujem
pak v kuchyňce nazí pobaveně pijeme
chladnou vodu
a usínáme vstoje čely důvěřivě k sobě...
Přišlo a odchází...
a tak se dnes ještě dlouze po půlnoci procházíme
na lemu přílivu a sníme se za chůze
neboť není horších omylů než hloupě trvat
na nezměnitelnosti
svých světů
|