...dokončení ukázky z kapitoly i celého románu

Vzbudil jsem se prolit potem děsu. Co jsem prožíval ve snu bylo strašné, ještě strašnější však bylo, co jsem spatřil kol sebe. Měsíc byl zakryt, nestínily ho však mraky, byly to stovky křídel ohromných nočních motýlů, lačnících po naší krvi. Jejich sosáky se již rozvinovaly a směřovaly k tepnám na šíjích neklidně spících druhů, zmítaných zlou silou.

„Procitněte! Jsme v nebezpečí!“

Těžké sny však nedaly druhům vyslechnout mého varovného výkřiku. Ostré hroty sosáků počaly pronikat pokožkou přátel, kteří sebou zmítali a křičeli, nevnímajíce ve spánku okolní skutečnost. A tu jsem se zděsil opětovně. Spatřil jsem Đuròna kráčet na samém okraji vysokého útesu nad řekou. Byl ztracen, toliko krůček a padne do hlubiny.

Đuròn stál na konci střechy a natahoval ruce po plujících znacích. Klouzaly mu mezi prsty a náhle, kdy již ztrácel naději i rovnováhu, pochopil jejich smysl. Vzkřikl mocným hlasem spasitele, nikoli starce, seznané zaříkadlo:

„Éksetos pasíd, éksetos rül

alikva salmed pä!“

Po vyřknutí těchto slov se udál nečekaný zázrak. Všichni spáči se probrali z trýznivého spánku a spatřili nad sebou temná křídla nočních můr i jejich ochlupené sosáky, pojednou se stahující. Můry ve zmatku prchaly zpět do hloubi lesa, odkud se předtím snesly mezi nás. Přiložili jsme opět na oheň a noci té již nespali, vyprávějíce si navzájem své děsivé sny, abychom tak sejmuli ze sebe jejich zlé kouzlo.

„Slyšel jsem pověsti o těchto tvorech, nazývaných můry noci,“ pravil Dêpidos, „však netušil jsem, že vskutku žijí. Celý měsíc spí zavěšeny hlavou dolů v temných korunách či jeskyních a vyčkávají na úplněk. Té noci dostanou sílu snést do myslí svých obětí sny tak zlé, že nebohý poutník neprocitne ni, když jejich sosáky proniknou lačně do řečiště jeho krve.“

„Sny to byly opravdu strašné a děsuplné!“

„Đurònovi patří dík, jeho kouzlo nás ochránilo!“

„Nevím sám, jak ta slova vyšla mými ústy, neznal jsem jejich moc a ani teď již nevím, jak vlastně zněla.“

„Zapomenul jsem podotknout, že mnohdy sny, jimi seslané, mají odraz ve dnech budoucích,“ dodal Dêpidos s obavou.

Ta uchvátila i nás ostatní. Co jestli někdo vskutku ve snu zhlédl svoji budoucnost? Jaké hrůzy nás ještě potkají? Neopustí Ĥoram naše duše? Zachová mi moje žena lásku? Mohu věřit příteli?

A mnoho dalších pochybností honilo se nám hlavou.