... a stále tatáž noc plyne...

Ani Sùpak neměl blažený sen. Neustále sahal po svém oštěpu a vykřikoval jméno mrtvého krále elfů. V jednu chvilku náhle hodil svůj oštěp a ten se zabodl do měkké, kypré hlíny kol nás, na které jsme leželi.

Viděl sebe sama, jak rozpráví s Dêpidosem v jeho chýši. Povídali si zrovna o Raĵaĩkovi, když tu zatloukl kdosi na dveře. Dêpidos otevřel a za dveřmi stál utrmácený skřet a pravil:

Dêpidos příchozímu ihned odpověděl: „Raĵaĩkovi pomohu vždy!“

Otočil se a pravil:

„Milý Sùpaku, mohl bys Raĵaĩkovi též býti ku potřebě?“

Neváhal. Vzkřikl:

„Jistě, příteli, nenechám tě přeci na pospas smrti, jestli zemřeš, chci zhynout s tebou!!“

Vzali s sebou věci a zbraně, které jim budou ku potřebě. Po dni příprav pravil Sùpak k Hўsђemu:

„Hўsђe, již vydat na cestu se můžeme.“

„Děkuji, již déle nám Ĥoram nedopřeje, a Qñèv pošle nepřítele na naše město,“ odvětil Hўsђe.

Po deseti dnech perné cesty se Sùpak optal Raĵaĩkova posla:

„V které zemi se ráčíme vynacházeti?“

Hўsђe ihned opáčil:

„V zemi mého pána - on je vznešený, nazývané Země štěstí a míru, za půl dne již spočinete na posvátné půdě města Vodní pevnost, které slouží pánu mému - on je vznešený, jakožto sídlo a obrana proti nepřátelům.“

Posel jim pravil pravdu, za půl dne již stanuli na půdě Vodní pevnosti, která doslala své jméno proto, že kol celého města byl napuštěn hluboký příkop, kterému na dno dohlédnou nebylo možno.

Raĵaĩk Dêpidose a Sùpaka oslovil:

„Vítej, příteli! Vidím, že přivádíš svého druha. Kdo jest to?“ A otočil se k němu.   

Sùpak opáčil:

„Jsem syn vrhače kamenů a oštěpů Ògina. Jmenuji se Sùpak a jdu ti téže pomoci…“

Král elfů ho ale přerušil:

„Ty jsi Òginův syn? Nebýt tvého otce, který naučil zde Dêpidose vrhat kameny a oštěpy, byl bych mrtvý. Buď vítán a měj…“

Nedořekl. Zazněl totiž varovný roh. Ozval se hlas strážného:

„Pane!! Nûmĭs se blíží!!“

Raĵaĩk rychle sebral všechny své skřety a vyjel přes padací most ven z města. On i Dêpidos stáli na hradbách a vrhali kameny a oštěpy. Tu náhle Dêpidosovi prolétl šíp hrdlem, svalil se na zem a zůstal mrtev ležet. Sùpak na hradbách zůstal sám a viděl krále elfů, jak bojuje s Nûmĭsem. Počal po Nûmĭsovi házet oštěpy, ale ty se vždy po hodu rozplynuly ve vzduchu. Házel je dlouho. Nakonec se chopil obrovského kamene a hodil jej dolů.

Marně. Raĵaĩk byl již mrtev. Počal si vyčítat, že nepomohl jemu, ani svému příteli, který ležel vedle něho mrtev s probodnutým hrdlem. Vrhl se s vysokých hradeb a odešel ku bohu smrti…

I když Sùpak vypadal ve spánku děsivě, jeho výraz se nerovnal výrazu Kormagově. Trhal sebou a křičel neustále slovo „Pomóóc!“, klátil kol sebe rukama a jeho spící, avšak otevřené oči byly zakalené, jejich mořská zeleň se ztratila, vypadal, jako by oslepl. Poté oči zavřel a tloukl sebou dál o zem. Vůbec necítil bolest ostrých, dlouhých trnů, do kterých se nevědmo v převalování dostal. Jeho šat byl začervenalý od krve, kterou mu z těla vypustily ostré hroty trní.

Znovu se mu před očima odehrával jeho útěk. Též shodil na Lõspasse obrovský balvan. Jeho sestup se shora byl však jiný. Zaklopýtl o kámen a spadl z velké výšky. Dole upadl do bezvědomí. Ûstr, který uzřel jeho počínaní, nevěděl, že je zbaven ducha, proto raději utekl. Po nějaké době se po pádu probral a za výběžkem skály zahlédl Marra a Hoava. Marr šel proti němu s dýkou zabodnutou v hlavě. Náhle mu z ní sama vylétla a obloukem zamířila přímo do rozevřené dlaně Kormagovy ruky. Ten se jí chopil, ukryl se do malé jeskyňky a čekal, co se bude dít dál.

Šli kol něj. Kormag uchopil dýku za ostří a hodil ji po Marrovi. Ten se skácel k zemi a více nepovstal. Kormag vyběhl, vytáhl dýku, i dal se na bezhlavý útěk. Hoav ho počal pronásledovat. Kormagovi docházelo sil. Tu se před ním však objevila puklina v zemi. Kormag se rozeběhl a skočil. Hoav však neubrzdil krok a počal padat do hlubin. Kormag, který nerad viděl smrt, ho na poslední chvíli chytil za paži. Hoav se jen smrtelně zasmál a stáhl ho s sebou dolů. Kormag padal a padal. Hlubinou země se stále ozýval Hoavův smích…

Vysvětlivky:

Sùpak - vynikal v dovednosti vrhání oštěpem

Kormag - mladý lovec, znovu prožíval svůj únik smrtelnému nebezpečí