"Jsem nikdo. Jsem víc než nikdo. Jsem Krysař," řekl neznámý. Nad večerní Prahou padal soumrak. Jak obloha ztemněla, rozsvítilo se město tisíci světly. Všude se ozýval veselý křik lidí. Lidí-hříšníků.

"Dnes o půlnoci," pravil muž naproti němu a chraptivě se zasmál "tvoje píšťala bude má!"

"Dokáži očistit tohle město od hříchu. Jen nevinnosti má píšťala neublíží."

Otočil se a zvolna odcházel.

Ve městě tančili lidé v maskách, divoce se smáli a volali:

"Krysaříku, Krysaříku-dej si pozor na lásku. Chytne tě do svých sítí a nepustí! Nepustí!"

Kolem zdi se mihl stín. 

Byla to dívka. Svatební věneček na jejích vlasech splihl.

"Krys je tu dost... Ale tohle město by potřebovalo vyčistit i od něčeho jiného."

Láska nepatří do srdce Krysaře. Jeho poslání je ničit, zabíjet... Láska do života Krysaře nepatří. Je ale nade vše.

"Prohráls, Krysaříku! Dej mi MOU píšťalu!"

" Vem si ji. Našel jsem něco jiného. Našel jsem naději."

Láska je to nejdůležitější, to už zjistil. Nemůže se vážit s ničím. Když ji člověk má, má všechno...</b></font>