Lin Sien Ti (Občasný)

No, nemám potřebu odpovídat ti na osobní nesmyslná vyjádření bez logiky jako třeba "jemnocit úzkého obzoru".

Přesně podobné motanice používáš v některých textech a přesně tohle je jedna z věcí, proč většinu tvých textů nemusím. Motat přes sebe slova ještě neznamená, že tvoříš metafory. Dokazování v poezii podle mne neexistuje. Píší se názory, monopol nemá nikdo, text sám je svědectvím práce autora. Považuješ-li mne za "hlupák, jenž plká", je tvá věc. Já se o tvé osobě nevyjadřuji.

Přejít k činům u tebe značí co? Když o to tak moc stojíš, připíšu, proč se mi tvůj text nelíbí a je pro mne myšlenkovou směsí, která mě neoslovila.

Postupně: ...verš "mé vědomí bez sebe" je co? Co to má sdělit? Vědomí něčeho, někoho atd. snad, ale mé vědomí bez sebe? Hra s výrazem "být v bez-vědomí"? To je ale dost nešikovně vyjádřeno, po stránce logiky lapsus. 

Dle mě velmi velmi nepovedené "pseudofilozofování".

Dále výrazy, jež se mi příčí chápat jako součást veršů (o jejich sdělování nějakého významu mám vážné pochyby):  "prost a strnut neojedinělým póz měchcem"??? To má sdělovat co? Je to něco víc než pouhá hra se zvukem slov a pokus o přesmyčky? A dále" marně ti voním dekonstruované vůně rozumu"? K čemu používání totálně vyprázdněných filozofických klišé jako "dekonstruovaný" v básni. Mě to v básni nejen že nic neříká, ale vyloženě trčí jako náhle vystrčený výraz typu "modernizovaný cit" "civilizovaný les" apod. Tvá básnická slovní spojení (zvláště po rytmické stránce) mne dost zvedají ze židle, jak mně z nich brní uši::"prost a strnut,"...dekonstruované vůně rozumu"; "zaobírající doonedhdá prostor nad čas"; "řezníci podezření vizí a model svrhadel"; "mlhadla stínohry přítisk"; "nesvévolně ředí blanické spoluodloženo"; "slib rampy pravd"; "pokorně nestín ad nepromlčet" - vybral jsem jen ty nejkřiklavější. Celý dojem z básně? Pokřikování v kotrmelcích slovních obratů, jež mi neříkají víc, než jak osobitě umíš zapojovat asociativní schopnosti a tvarosloví. To ovšem (pro mne) netvoří dobrou báseň. Po stránce rytmické (právě díky slovní ekvilibristice výše jmenované) je to kočkopes, po jehož přečtení nevěřícně zakroutím hlavou. Snad se dá přednášet někde, ale co tohle má v naslouchajícím zanechat, to mi fakt zůstává utajeno. Možná je to tím, co jsem napsal již jinde. Jsme typově dosti odlišní. Ovšem rozdíl je možná v tom, že zatímco ode mne máš občas poznámku "k textu", ty se pouštíš hned do charakteristik člověka.