ráno – těsně než vynesli spaní na marách
havran že kráknul z noční tísně
zdupaná – zpitá těžká otava
dým po noci se ani nepodíval
sny mizí na neokuté klisně
přibývá na dnech perel v almarách
že o poledni kručí poledník
bažiny břicha vytrčené
a s kaly tonoucími – smrádek
zlá vrána pochlubená vyklovaným okem
viselcům slzy omývají palec poslední
v pravici černou vdovu drží kamarádek
křivé si z očí zprvu čteme
a dýky nabroušeně – pijou krev s havelokem
že není tajemství navečer
touhy lask do noci
hned si čas pochvu navleče
bez chutí – přítěž rostoucí – křemen
běsů a bezmilosti nutí něhy rozloučené
štěkat na povel posměchu ---
tušící otroci – rozbíjí štěrky pro potěchu
prach se obrací – vítr čeká
má tvář je nedotčená – jsem proti všemu
co sténá v řekách – z těl utopenců pěna
|