dvakrát slibované jistoty cest se překřížily

a každá odtamtud vede jinam

do míst přeplněných tichem k prasknutí

kde nahá slova v samotě opět najdou šat

zejména tebou zvoňavělé tkaniny

v nichž utkané nás vězní v samotmách

                                                              hrdla se slovy – trychtýře -- víry

kdež si ve spirálách tichohlasů opakujem

                                                                       lásko

kulháš klamaná půstem krvácíš

jen na tvé hodnotě nijak neubývá

naopak skepse znalý výsměch

odtékat nechává tu mou

suchými kanálky

a když se k ránu topím v bytě po okraj

bojím se dýchat na někdejší cenu

nezbývá než své sólo vyvětrat

rozptýlit onen smutčí prach

pak pozoruji oknoskopem tisíce herců suchých slz

jak zdarma v šedých vestách ředí smog

a celé dopoledne zas nedokážu najít práci

nejím – protože ani odpoledne