kvílí

noční zkratkou ke dnu

loučemi dohořívající sny

že za nedbané dlouho do nekonečna volaly

ať rukavici zvednu

ať svolám průnik sloučení

kde rovnoběžně zní rozbouřené chorály

za plaché nejistoty chvil

jež necitelný lunosvod září rozděluje

do lomů výbuch za vě sil

práší se smutný kód -v úkol za rachot -

vědění pro sebe sobě sebe jisté

zvídání nasrkz ve skrze

objaté celým volným místem

bylo mi z braní skvrnou na duze ---

hnal jsem se přelud přeloudit

i přízrak do pří značna zapřáhnout

mlýny už z posledního melou dým

hledám své odlehčené závažno

štvanicí duchů oněmělých

v pobočkách zasypaných katakomb

-kdes hrdličkám už vrčky zevšedněly-

a havran jenom kráká hloub

sny zašlápnuté pařátem -snad nedokvílí-

štěstí je z obav nad zlatem

zmlčení vlků nad obylím

dokřivdy --- do nás kut

trmácením

štěstí je -místo sebe- bát se o lásku

prohlédnout tvář své -obráceni-