vono tam toho negativního moc nebylo. jen se mi vůbec nelíbila ta nejmladší dcera (nevim jak se jmenuje, možná je to právě šnajdrová:o)). myslim si, že z ní kostyméři udělali dost hnusnou ženskou - výraz obličeje, kterej se spíš diví, než by byl zoufalej... nevim.

a k recenzi, fakt si myslíš, že tleskali i uklízečkám?:o)))

!

jen si to přečti ještě jednou a doplň čárky a někdy i chybějící slova:o) jinak supeeer 

já mam kocovinu jako prase, takže je mi to uplně volný... jo ale poděkovat bych taky mohl. tak teda i PaŠa posílá jedno vzdušný ď.

ješitnost? myslíš, že bych měl mít důvod bejt ješitnej? to jsou mi věci... a... stát si za svym snad neznamená naříkat. já jen tak pro jistotu, abychom si rozuměli...

a k otázce: pokud jsem ti nic v minulosti neohodnotil, znamená to, žes mě nezaujala, takže... snad někdy příště. ale to se taky budeš muset trošku přičinit ty...

ano, přesně to jsem čekal, jen jsem, ouvej, doufal, že ty se tomu zrovna vyhneš. proto jsem si připravil argument, kterej se může zdát zcela nepoužitelnej pro tenhle případ, ale když se nad tim člověk zamyslí, je to vlastně totéž. pravidla fotbalu jsem taky nikdy nečetl, ale znám je dokonale, stejně tak pravidla tenisu. a pravidla jsou ve sportu to samý, co v literatuře teorie. jen si s nimi v literatuře a hlavně pak v poezii dělá každej co chce. proto pokládám pravidla sportu za pevnější, než pravidla poezie. uznávám, že jsem na asonanci docela zapomněl (to ovšem neznamená, že bych k ní zcela evidentně nedospěl. pozor! fotka může mást i oko zkušené...). ale proč jsem na ni zapomněl: od začátku jsem říkal, že mi zrovna tady chybí rým - a tím jsem myslel rým standardní, onen banální a dneska poměrně zavrhovanej, přesto u songů žádanej... promiň mi, že jsem si ve svý hlouposti vůbec dovolil představu, že sedíš u počítadla a posouváš kuličky přesně podle počtu slabik! promiň mi taky, že jsem si tuhle básničku, tenhle vdovin song, dovolil zpívat! rytmus týhle básně výbornej neni. nejvíc ho, kromě těch useknutejch konců, ruší stínem v poledne se dloužíš - to je skoro odjinud. z jiný básničky snad? nebo jen hezkej obrat od Legátový, kterej ti utkvěl v paměti? ne, netvrdim teď, že bys schválně použila slova z knížky, jak by se mohlo zdát. jen hledám důvod, proč rušej jinak poměrně slušnej rytmus básně. ještě mi vadí ve kterých spí tvoje žena - hlavně slova kterých a spí, čněj nad všemi svou dosud v básni neobvyklou dýlkou a musim znovu opakovat: rušej rytmus. rytmus, kterej neni výbornej. promiň mi, ouvej, mou nedospělost a s ní spojenou drzost, mohl jsem mlčet a němě zírat, jak je ten rytmus výbornej a forma dokonalá. neudělal jsem to.

a nakonec mi promiň, že i já jsem se rozhodl zavtipkovat. tvůj vtip jsem pochopil, chtěl jsem ho podpořit, ale to se nepovedlo. chyba je na mý straně.

milá ouvej, co si mám představit pod slovem *ůň? už i kůň patří do slov sprostších? to jsou mi věci. no a k otázce. mám na mysli rým posledních slov řádků po sobě jdoucích anebo řádků střídavě po sobě jdoucích anebo obkročně, ob dva řádky. hu:o) nebo takhle: AABB, ABAB, ABBA huhu:o) anebo jinak:

Až obuju si rano černe papirove boty

až i moja stara pochopi že nejdu do roboty

až vyjde dluhy pruvod smutečnich hostu

na Slezsku Ostravu od Sikorova mostu

...

bratříčku, nevzlykej,

to nejsou bubáci,

vždyť už jsi velikej,

to jsou jen vojáci

...

Byl pozdní večer, první máj,

večerní máj byl lásky čas

hrdliččin zval ku lásce hlas

kde borový zaváněl háj.

...

tak. děkuju mistrům, že mi poskytli slova a pokračuju srovnáním s tvou básničkou. no... nejde to. abych použil slova dalšího mistra, nešlo mi to přes pusu stejně jako jemu. osm slabik v každym řádku, to je jistě klad týhle básničky, bohužel, tim to končí. dýlka slabik už neodpovídá, proto to neplyne, jak by mělo = nejde to přes pusu. no a nakonec ten rým. chybí uplně, což, jak jsem už řekl, mi tady vadí (a hlavně proto, že ses rozhodla dodržet počet slabik - přijde mi, že pro slabiky jsi ošidila ostatní). ale... je to muj názor. podle ostatních reakcí je vidět, že je to hodně rozporuplná básnička a ne každýmu sedne tak, jak bys chtěla... no... tak.

ten začátek mě trochu rozhodil... nevim, co si pod nim mam představit. ale konec je naprosto dokonalej. i tohle bys měl číst.

no... hlavně, že ty máš víko vodkrytý...

kdyby je tam chtěl nechávat i nadále, neřikal by, že bude bezpečnější, když je tam raději nechá. mohl to přece říct i takhle: sakra, přece jenom je bezpečný, nechávat je v autě.... anebo tak nějak... ale ta věta, kterou použil, ve mně vyvolává výhledovou událost. hrdina hledí k světlým zítřkům! což už je dávno překonaná blbost.

začátek a vlastně i prostředek je výpovědí žáka základní školy vykecávajícího se z lásky k holce, která neví co chce. zlom v ději je sice docela nečekanej, ale nic novýho pod sluncem to taky neni. poslední odstavec nasazuje všemu korunu - pohled shora, pokus o nádech, otevření očí... a navíc: "Zavřel jsem oči. Spatřil jsem Terezinu tvář." ano, asi jsi chtěl říct, že ve snu, ale stejně mi to přijde komický. je to dost laciný, jak dějově, tak slovem.

mno... jo.

je to problém doby. experimenty. originalita. jedinečnost. a každej divák, kterej se tváří, jakoby pochopil, je intelektuál a ostatní jsou blbci. ale to se promítá nejenom na divadle.

tak mi, blbci, pošli, blbče, ty tvoje kusy, ať taky můžu trochu zapracovat na tý naší srozumitelný akci:o)