mezi půlnocí a půl šestou ranní
komáří kousnutí hladíš ledem
cikády nepřestanou křičet
a tohle město je snadné nenávidět
s jitrem ošklivost
špulí svůj poďobaný zadek
z každého okna betonových monster
zástupy v silonových ponožkách
se opřou do pedálů
ale hon za štěstím
tu obzvlášť silně páchne marností
růžové zítřky?
plastový odlitek pohozený
na zbořeništi starých časů
ale nenechte se vysmát s nostalgií
historie, která šlapala tenhle kousek světa
byla nestoudnější než většina jiných
tak k čemu ohlížení?
zpět ani krok
díky, soudruzi, a vpřed!
modernizace tesaná
z bezbřehého mramoru
kašle na detail
pořád neví, že lid a lidi
se nikdy neshodnou
a šílenství posedlé rozumem
rozdává ve frontě na radost
přísliby olympijské slávy:
"pracujte víc a líp, pro vlast
a šťastné zítřky vašich dětí!"
blízko půlnoci
uprostřed cikádího křiku
tě mrtvý básník
kolébá steskem po chryzantémách
potíš ze sebe pochopení k městu
co se pere s proudem dějinných splašků
...a chutná to po solném roztoku a studu
odpusťte, přátelé
|