Zas venkov >> Smrt je naší jedinou jistotou v bezbřehém postmoderním chaosu, jediným pevným bodem v záplavě nespojitých jevů a střepin rozbité reality. Popírání myšlenky na ni je pouze chatrný sebeklam, který nám ve chvíli prozření znásobí utrpení tím více, oč více jsme si lhali a zavírali oči před neměnným řádem světa. Přijměme smrt jako nedílnou součást našeho bytí, a budeme... smutně šťastni!
Konec Doudy K. >> Bohužel jsem zaregistroval přítomnost svého souseda a bývalého kytaristy naší kapely i na Totemu. Nemohu než umístit sem píseň, kterou jsem pro něj složil a která byla zveřejněna už na Písmákoj:
(Sousedka snad promine)
