lezl po nebi

něco z něj teklo

potřísnilo nám to loď

v podpalubí přikládal kostlivec

zpíval hity popu

snil o kremaci a šíleně se potil

Byli jsme spolu –

sami dva a kostlivec;

na přídi uschlý racek

udával lodi směr

moc toho nenamluvil

věděl svoje

Než jsme zakotvili v tom přístavu

pocítil jsem k tobě

nebývalou náklonnost

Pak ale přišlo to dítě a řeklo:

„Proč je tu taková tma?“

To dítě jsi byla ty a

– jak jsem si stačil povšimnout –

mělas namísto očí jen důlky

plné tkáně, krve a pomněnek

- - -

Sedíce na lavičce v oboře

sledovali jsme hlemýždě;

sem tam popolézali

zůstávaly po nich stříbřité stopy

zelené šňůrky

– – -

Nemyslím si, že to byl dobrý nápad;

– ta tykadla ti moc nesedí –

vyrůstaj’ ti z důlků

otáčíš s nimi

když fouká, tak je zatáhneš...

jsou praktická, to ano...

ale už se mi moc nelíbíš –

jsi hybrida!

Už tě NEMILUJU