Chtěla bych tě jednou
připoutat
k posteli do velikého X
Jen tak z legrace
(Samozřejmě bys byl nahý)
Do středu nervových zakončení
poslat voskový vzkaz výsměchu
Můžeš si vybrat barvu svíčky drahý
Ráda si zahraju na malíře
(Bolesti)
Možná bys prosil do kapesníku
Zavřenýma očima neslyším
Zvonkohra kolíčků na prádlo chrastí
vím tohle už doopravdy bolí
(Jsem ráda že to víš)
Psí pohled si schovám do nočního stolku
Pláču tohle jsem nikdy nechtěla
Nenávidím se ve svých vzpomínkách
Zase jsem dítě připoutané k posteli do menšího X
(Vlhko tvojí rozkoše se mi ještě teď hrne do tváře)
Po ránu balím ponížení do denního tisku
A čekám na tvůj zatykač...
Na mě je to moc...
myslím, že komentáře nejsou potřeba....
text silnej, a to dost
Když jsem si to četl, doufal jsem, že ho zabiješ...Škoda, ale jinak vážně dobré.
To jsou ženy vážně takové?
koukám, tohle je takové zúročení těch náznaků v předešlých kouscích
v čem jsi říkala že jsi dobrá? bylo to něco s náboženstvím... písmeno X?
Povídej...
Sakra, holka, to ti závidím. Já ty páně doktorovy koblihy v Saturninovi vždycky házela jen v myšlenkách. To musel bejt pohled pro bohy.