|
Rozbrnkaná melodie
Monologu vlastního pláče
Škrábe kytaru do krku
Struny se propadají
Pod tíhou tónů a zpěv
Si berou s sebou do ztracena
V paměti lovím slova která
Jsem možná nikdy neznala
A přesto se snažím
Na ně vzpomenout
A nehty zarytými do dřeva
Hledám aspoň písmena
Jenomže dřevo
Nezná odpověď | 
