Prázdno; takové malé nic, které zaplnit jsme chtěli, doteky, vzpomínkami a sny, které nedosněny zbyly, zapomněny, pohřbeny a pošlapány - nedospěly. Smutné tápající a zbytečné duše slzy uronily...
Neexistující polštář snad ti pošeptá:
Cesta?
Kudy vede?
Bloudící cizince ráno nikam nedovede.
Při probuzení jsou oči zaslepeny. Příliš červánků a čtyři prázdný stěny, hledají - pátrají - křičí a řvou. Snad proto; tuláci k sobě cestu nenajdou…
Kde jsem Já?
A kde Ty?
Vím, je ráno...
Duše je zbytečné slovo; z bloku bylo vymazáno...
***
www.gala-web.net |