Štěstí, co je štěstí?

Štěstí, co je štěstí?,
ptal jsem se lidí na ulici; dívali se na mne jako na blázna
a někam stále pospíchali - asi nevěděli co to je štěstí.

Štěstí co je štěstí?,
ptal jsem se na procházce se psem
dětí z děcáku a oni řekli: Maminka.

Štěstí, co je štěstí?,
ptal jsem se toho vztekajícího se a cupajícího dítěte,
jehož máma ho za ruku táhla od výlohy hračkářství:
Štěstí, to je támhle to autíčko…

Štěstí, co je štěstí?,
ptal jsem se jednoho dědy na pohřbu posledního z jeho dětí.
Smutně se ohlédl a zastavil se u hrobu své ženy:
Štěstí mne opustilo, snad jenom aby si smrt pro mne přišla brzy..

Štěstí, co je štěstí?,
ptal jsem se milenců na lavičce v parku,
nevšímali si mne a jen se usmívali, oni sami si byli štěstím.

Štěstí, co je štěstí?,
ptal jsem se svého psa a on mi v tý svý řeči,
ze který mi ještě teď zaléhá v uších prozradil,
že štěstí je plná miska a volná louka před ním.

Štěstí, co je štěstí?,
ptal jsem se babičky v kostele na svatbě posledního z jejich vnuků,
jenom se usmála a hůlčičkou ukázala směrem k oltáři;
to je štěstí, teď už mohu klidně zemřít.

Štěstí, co je štěstí?,
ptal jsem se chlápka v bance v růžovém saku:
Chceš vědět co je štěstí a ukázal mi svoji sbírku kreditek..

Štěstí, co je štěstí?,
ptal jsem se té paní, co jsem jí pomáhal odříznout manžela
z trámu na němž pomocí provazu hledal odpověď
na nevyslovené otázky, pro které zapomněl,
že každému z jeho nedospělých synů bude chybět táta.
Ona jenom zavzlykala: Štěstí by bylo přijít o půl hodiny dřív…

Štěstí, co je štěstí?,
ptal jsem se matky když se jí narodilo mrtvé dítě
a ona zakřičela: Štěstí je slyšet dětský pláč…

Štěstí, co je štěstí?,
ptal jsem se kluka na vozíku a on se chvíli zasnil:
Štěstí? Rozběhnout se támhle po tom hřišti
a nakopnout ten míč a pak už jenom křičet: Gól…

Štěstí, co je štěstí?,
ptal jsem se bezdomovce na nádraží
a on se jenom převalil a zachrblal:
Když ráno tahle flaška od jabčáku bude zase plná.

Štěstí, co je štěstí?,
ptal jsem se holky na chodníku,
měla kruhy pod očima a díry v žilách,
neřekla nic jen podala mi prázdnou stříkačku.

Štěstí, co je štěstí?,
ptal jsem se její mámy,
její hysterický smích mi byl víc než jasnou odpovědí;
Štěstí je kafe po nedělní obědě, kdy by mi zase vyprávěla,
ty svoje dětský starosti a kterej kluk se jí líbí a tak…

Štěstí, co je štěstí?,
ptal jsem se na přechodu slepého pána a on mne chytil za ruku
a ve svých nevidoucích očích slzu zatlačil:
Štěstí je vidět a vnímat barvy, popiš mi jakou barvu má slunce
a jakou jarní louka…

Štěstí, co je štěstí?,
ptal jsem se umírajícího v nemocnici a on jen zasípal:
Štěstí je když dožiju se rána.

A co vy? Jaké je vaše štěstí?…