Balada Vánoční (pro mou lásku)
To takhle jednou u stromečku
(po svoji lásku)
jablko rozkrojíš,
čekáš hvězdu a najdeš kříž,
jen chvíli váháš
a raději jabkům nevěříš…
To takhle jednou na Vánoce
olovo zasyčí,
lebka má zkřížený hnáty,
tiše se potápí
a stromek pustil jehličí,
pár špatných zpráv tě přece nezničí…
Skončila půlnoční mše;
dozněli písně o Bohu,
čeho se lásko bojíš?
Nebudem přece věřit olovu…
To takhle u stromečku
Vánoční stužkou dárek převáží
a na něj tvoje jméno napíšou,
to abys nemyslel, že už k ní nepatříš,
leč ty sám už dobře víš,
že tvoje židle u stolu je zbytečná,
a místo slov na ní jabko položíš…
Co myslíš?
Hvězda nebo kříž?
Zítra svý kosti pojistíš
ve snaze zjistit kolik stojí den
a kolik jedno ráno.
Jsi polovina ďábla a polovina ničeho;
sám už v narození Krista nevěříš.
Byl tam kříž!
Než skončí tenhle rok na kontě ztrát
s poznámkou lépe je zapomenout,
dopiješ do dna svou sklenici
(tu co ti zapomněli nalít)
(tu co stejně jak ta židle)
(tu co stejně jako ty) přebývá.
Ty nejsi ale Fénix
a tak popel zůstane navždy popelem:
Hořel jsem…
Shořel jsem…
Prokletí a zatracení mají zemřít ve třiceti.
Prokletí a zatracení umírají mezi lidmi sami.
Jenomže nebydlím v pátém patře,
tak ještě chvilku můžu hledat pábení…
Možná jen do zítřka a možná trochu dýl,
než jednou do tichého rána zakřičím:
Vy kdož jste se ještě nenarodili
a už se ani nenarodíte,
protože ten co měl stát u vašeho zrodu
nepřežil sám sebe.
Vy kdož mne nyní soudíte
za to že jsem příliš miloval tenhle svět
a tenhle život,
za to že jsem miloval dovolte mi se obhájit,
dovolte mi říct,
dovolte mi zakřičet: PROČ!
Prostě jsem hledal hvězdu a našel kříž…
|