Ty

Ty, kterou zval jsem svojí milou,

z obrazu tvého, já pod obraz,

kde byla jsi se svou kamarilou,

bych potkal, tě v jiný, lepší čas.

Ty, která jsi poznala moje snění,

které jsem s tebou si rozdělil,

za duhou jdoucí pak snící v bdění

dík tobě lásku zas objevil.

Ty, kterou líbal jsem, v prostřed léta,

bezectný, ctnost tvou stále chtěl,

slýchávat chtěla jsi romaneta,

ty však už já  dávno zapomněl…

Ty, která, měla jsi duši ryzí,

ze slov a myšlenek správný sled…

však obojí jednou, nejspíš zmizí

a řekneš své, ,ahoj´, naposled.