|
Všem, kteří na věky spí
Letí čas, slábne dech, běží mráz po zádech,
korálky nadějí sypou se po schodech.
Smrti pach, nese strach, černý stín spočívá v propadlech
Tichý je na hrobech mech.
Vyprahlým pohledem do noci zírám,
v dějinách ztracený ve víru dní.
Bolavé písničky sám sobě zpívám.
Závidím všem kteří sní.
Do noci ponořen krásnějším zdá se svět,
divoké myšlenky mořem plují.
S kamenným Davidem chtějí si vyprávět.
Kámen však nepromluví.
Nad slávou Paříže smutné zní zvony,
Notre Dame zpívá si písničku svou.
Ve věži ukrytý zlé slzy roní,
zvoník nad podobou svou.
Ke smrti zrozená v dalekém Arku,
na konci cesty tvé hranice plá.
Vedena osudem vyhrálas válku,
Johanko vílo bledá.
Vyprahlým pohledem do noci zírám,
v dějinách ztracený ve víru dní.
Bolavé písničky sám sobě zpívám.
Závidím všem, kteří sní…
Všem, kteří na věky spí…
Ti už se neprobudí…
|
|
|
