Anděl světlonoš
V horách a ve vůni staletých dřev,
v poklidné krajině
v žitě a víně
do reje válčení se převtělí hněv.
Dobře shlédni nepřítele.
Druhý stvořen,
pýchou mořen,
první zradil stvořitele.
Kříž svého trápení nesundáš z ramen,
v žalu moři,
když země hoří,
když anděl Světlonoš zažeh´ svůj plamen.
Po míru, po štěstí dávno je veta.
Prodejní vrazi,
i v žáru z nich mrazí,
radost pak spálí celého světa.
V tom konečně promluví andělé zloby.
Na koních. V šarlatu.
Věstící odplatu,
stanou se obrazem kruté své doby.
Do země zadupou ho koně splavení.
FOEDUM INCEPTU
FOEDUM EXITU
pak sám shoří ve svém plameni.
Nakonec jako na pozdrav.
V smradu krve. V potu pachu,
bez zájmu a beze strachu,
přeletí motýl...
smrtihlav.
|