Michelle (Občasný) - 19.1.2012 > Skvělá povídka, moc jsem se pobavila a ty lahůdkové výrazy! 
milostivá, vítr je tam jako kráva - pane Josífku, vy jste poeta
..byl to pohled, vám řeknu, když šli ulicí, ta jeho zápasnice a von kolem ní poletoval, jen ty děti měli normální, asi se to u nich nějak vyrušilo. 
Koupil byt v podkroví, upravil si to tam, paní byla taková silnější, už při stěhování jsme jí slyšeli, jak mu spílá na celej barák Františku, cos mi to udělal, já šlapat takových schodů, dyť mě to zabije. Ptáček se jmenoval. A ten Ptáček povídá té svojí ženě Jani vydrž to, zvykneš si uvidíš, jak ti to pude k duhu, za měsíc budeš po těch schodech šlank. - Jani, co si budem povídat, neshodila ani kilo, to můžu posoudit.
