|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
polibek brouků
svezl se po nanuku
kdo by ještě věřil vršku od piva
když ulicí běžela tvá ulita
za zvuků
kosmického plavidla
Úterý, výborně. Tak začněme: Potkali jsme se v nebi, tys mi řekla cosi německy, andílci to doprovázeli
svým “šepoty šepoty”, jednoho jsem nakopal do prdele a ostatní uletěli, vzpomínáš? no a pak.. Počkat,
nic z toho se ještě nestalo. Zatím sedím v hospodě, oči upřené do prázdného prostoru nad krbem, kolem
hlavy mi létá cigareta a venku se pomalu schyluje k druhé světové válce. Zda by teď nebylo nejlepší
zaměnit růže za chrysantémy?
“Nevím, třeba nebylo,” pomyslel Hrábě, otevřel oči a zívl, z úst mu vypadl chomáč elektromagnetických
vln a přilepil se na zeď. “Merline, Merline,” prozpěvuje Hrábě a diví se, ta zeď tu večer nebyla,
poťukává, není v ní snad něco zazděného? Nemá kladivo, achich. Kamenná stěna tváří se zarputile, když
do ní šťouchá prstem, tohle asi nepomůže, ale kdesi tu byl dynamit, ano, zde leží, no a tím je jako
vždy vše vyřešeno. Hrábě zapaluje doutnák, pokládá výbušninu na zem, zacpává uši, dělá úkrok stranou
a bum, bác, zeď je na cucky, z rozvalin vystupuje krásná, jakož i štíhlá a, hehe, nahá myšlénka na
sebevraždu, chvilku se s Hrábětem sbližují no a my už je necháme o samotě.
|
|
|
