snědl jsem pár lžic vlažné kaše
vykouřil trochu haše
teď už mě netrápí bolesti těla
zato mě děsí metrová včela


Naposledy se nervózně ohlédla a skočila. Dolů to byla čtyři patra, dole to byl samý beton. Žádná tráva, natož stromy, kdepak.
Vlčí předložka se přesto nebála - neměla žádnou aortu, která by se jí mohla přetrhnout, ani nožičky, co by se dozajista polámaly.
Více či méně pomalu plachtila vzduchem a chloupky se jí ježily, vždyť byl leden, sakra už, taky to do prdele dělala poprvé. Uf.
Měkce přistála na zem, přičemž rozehnala hlouček důchodců. Pak ji někdo odnesl.
Víckrát jsem ji neviděl. Dál kreslím na zdi grapefruity, ale bez ní už to není ono. To čekání mě zabíjí, namlouvám si - snad stále
zbývá nějaká naděje, ovšem moc tomu nevěřím a můj život tak nějak bledne..