|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Seděl jsem venku na mokré plastové židli, pil kávu a kouřil tu s velbloudem a dušička se ve mně zase třásla jak gedžitka v mrazicím boxu a najednou se objevil On, ten jediný bůh, snad křesťanský, nevím, a povídá mi hlasem Ivana Krále: Blbečku, realita, to je všechno v tobě, a jestli někdo říká, že ty hlasy ve tvý hlavě nejsou normální, ať to řekne mně do očí. Měl hezky vykrojené rty a výrazné oči, víc nevím, a já jsem si pomyslel, ty vole, ty seš chytrej jak Kafka, a hned jsem toho zalitoval, ale on tam už nebyl, po hrnku mi lozil pavouk a cigareta už byla skoro dokouřená a nahoře byla hnusná modrá obloha, asi už bude hezky.
|
|
|