náhubek vyhrává škrtivě - pochybně nahodilou melodii
nabádá vnitřní ucho vnímat
jak z Vnějšku vlci vyjí
můj strach zas prožívá antiklimax
proslulý stisk služebný hlad ze slin též rodový znak
na srsti piliny rozřezaných mraků
rozpouští významy na nic a bez kouzla
bezcílné typické bloumání v háiku
výrok a neví rok odkdy a odevšad přišly ty pravdy
že předznamení prý nikde nepramení
chilli ono se navždy
vydává z gnose cosi po nose a v žádném případě neámení
a blazeovaná anekdota na závěr: to jsem ale blázen
|